Triste lupus stabulis. (Zhoubou je vlk ve stáji.)
Publius VergiliusMaro (70. př. n. l. – 19. př. n. l.)

Ve společnosti nastává poměrně často situace, kdy místo očekávaného dotazu „Je to pravda?“ slyšíme výhružně znějící otázku: „Kdo to řekl?“ Tak se stalo i v letošní okurkové sezóně. Vláda i parlament mají prázdniny a prezident NKÚ Miloslav Kala (na NKÚ pracuje od roku 2008, prezidentem je od března 2013) napsal dopis prezidentovi republiky Miloši Zemanovi. Nepřál mu však příjemnou dovolenou v Lánech, ale při hodnocení dvanácti sfér působení státu neshledal ani jedinou bez vady, a za příčinu považoval vliv zájmových skupin, kterým stát neumí (nebo nechce) čelit. S jeho poznatkem se ztotožnila i některými novináři oslovená BIS. Podle předvídatelného scénáře se politici a novináři (kteří mezitím dostali pokyn, jak se chovat), houfně povykují, co si to prezident NKÚ dovolil, že porušil nadstranickost NKÚ, že za vedení vlády (parlamentu atd.) jinými stranami (než jimi) to bylo ještě horší atd.

Slušné vychování a vykonávaná funkce neumožnila prezidentovi NKÚ říci „na plná ústa“, kdo že ty zájmové skupiny jsou, a proč jim stát nechce čelit. Lesníci však dobře ví, kde hledat! V jiných resortech je to doufejme odlišné, pochybnost však tkví v tom, proč by to mělo být v jiných resortech jinak.

Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu (ve znění účinném od 1. 1. 2018) stanovuje v § 30, odst. (1) „Všechny schválené kontrolní závěry zveřejňuje prezident Úřadu ve Věstníku Úřadu a zasílá je Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě.“ Zákon o NKÚ neobsahuje žádné ustanovení, jak mají adresáti s kontrolními závěry naložit, ale prostá logika věci říká, že by si je měli alespoň přečíst. Vzhledem k tomu, že všechny kontrolní zprávy NKÚ od roku 1993 týkající se lesního hospodářství a opakovaně upozorňující na nevýhodnost hospodaření ve státních lesích zůstaly bez jakékoliv reakce parlamentu a vlády (a to bez ohledu na to, která strana byla v době předložení kontrolních zpráv v jejich vedení), nemůže to znamenat nic jiného, než že by adekvátní reakce na kontrolní zprávu „nebyla v zájmu zájmových skupin“. To přirozeně musí vyvolat otázku, které zájmové skupiny jsou tak mocné, aby zablokovaly parlament a vládu?

Ještě letos ministr zemědělství vlády bez důvěry Jiří Milek (který jako úplně první ministr zemědělství ČR přiznal kůrovcovou kalamitu a začal „něco“ dělat) prohlásil (dokonce vícekrát a veřejně), že jednou z příčin je do absurdity dovedený zákon a státních zakázkách a způsob prodeje dříví ze státních lesů. Vláda s ministrem, majícím tak kacířský názor by zřejmě nezískala důvěru parlamentu, a proto už ve vládě s důvěrou není! Nebezpečí, že by se konečně začala hledat klíčová příčina problému bylo zažehnáno, a krizový štáb ministerstva smí řešit neškodné pseudoproblémy. Zřízena byla „veledůležitá“ komunikační platforma, smí se diskutovat o náboru dřevorubců z Ukrajiny, dočasném skladování dříví na zemědělských pozemcích (za státní peníze), nákupu vagonů na dříví (nebudou po zpracování kalamity potřeba), a světe div se o dotacích pro pilařské provozy, které již tak na kůrovcovém dříví nehorázně profitují! Politika vlády je tedy jednoznačná.

Co lze očekávat od parlamentu, resp. politických stran, lze dokumentovat na dění v poslanecké sněmovně před prázdninami. Piráti (mimo jiné) navrhovali usnesení, aby byla vypracována „analýza nákladů spojených s potřebným rozšířením počtu lesních závodů, respektive s navýšením vlastních těžebních a odvozních, popř. i skladovacích kapacit využitelných v boji s kůrovcovou kalamitou“ a „analýza sociálních, ekologických a ekonomických dopadů realizace tzv. Dřevěné knihy a navazující Koncepce strategického rozvoje Lesů ČR pro léta 2015 – 2019“. A dokonce si dovolili vrátit se k hledání již úspěšně ututlaného rozdílu mezi množstvím dříví vytěženým v ČR podle statistických výkazů a množstvím vytěženým podle Národní inventarizace lesů. (Poznámka pro nezainteresované: dříví vytěženého je podstatně více, než vykázaného). A výsledek? Pro usnesení hlasovali jen Piráti, SPD a dva členové jiných stran! Usnesení tedy přijato nebylo, z čehož lze odvodit, že hledání skutečných příčin krize lesního hospodářství není v zájmu tradičních politických stran. A proč? Asi ze současného systému profitují.

Může ještě někdo pochybovat o tom, že zájmové skupiny, o kterých hovoří prezident NKÚ, jsou jinde než ve vládě a v parlamentu?