Druhé obvinění Davida Ratha se týká nákupů zdravotních přístrojů pro tři středočeské nemocnice, konkrétně pro Kladno, Mladou Boleslav a Kolín. Pouze zakázka pro kolínský pavilon N překročila částku 100 milionů korun.

Zpráva o druhém obvinění tedy vzbudila jen standardní pozornost médií a rozhodně nepřebila dozvuky konfliktů, které vyvolal případ letadel CASA a žádost o vydání místopředsedkyně Parkanové.

Novináři začali maximálně zkoumat, jestli úplatky, které Rath a jeho spolupracovníci přijali při nákupech pro nemocnice, nezamířily do pokladny ČSSD. To se dá označit za zbytečnou starost. Jak říkají zkušení byznysmeni, kdyby politici odváděli úplatky do stranických pokladen, měli bychom nebohatší politické strany na světě. To právě není český případ.

Přesto jsou zprávy o druhém Rathově obvinění fakticky důležitější, než byly dramatické události během hejtmanova zatčení.

Policisté totiž učinili první krok k likvidaci jednoho z kartelů, které vysávají veřejné finance v různých oblastech veřejných zakázek. Kartely rozdělují předražené zakázky na silnici, železnici, u vodohospodářských staveb, ale také při nákupu zdravotnických přístrojů. Policejní vyšetřování především objasnilo, jak kartel funguje.

Představme si to dramaticky. Podnikatel Jindřich Řehák ročně prodává zdravotnické přístroje v hodnotě miliard korun. Teď se ale plíží temnou nocí do parku s igelitkou. Tam se od mohutného dubu odlepuje vysoká postava. Řehák si s ulehčením oddychne. Opravdu přišel bývalý poslanec Petr Kott a přebírá igelitku. "Dvanáct?" zeptá se stroze. "Bez obav," opáčí Řehák a už se má k odchodu. Kott pod nejbližší svítilnou roztřídí miliony, projde několik ztichlých ulic, zazvoní u rodinného domku. Otevře štíhlý chlapík a Kott mu podává balíček. "Čtyři mega dvě stě, Davide," utrousí. Pak se rozejdou, ulice osiří a jen chladný vítr zdvihá oblaka prachu.

Příběh je zdramatizován, ovšem policie opravdu zaznamenala, že majitel největší dodavatelské firmy pro zdravotní techniku Hospimed předával krajským politikům peníze osobně.

Historie se opakovala ještě dvakrát. Rathovi emisaři inkasovali dva miliony od šéfa představenstva druhé největší dodavatelské firmy Puro-klima. Šest milionů jim předal Jan Hájek, který má na starosti investice v tuzemské pobočce německého koncernu B. Braun.

Hospimed a Puro-klima ovládají přes polovinu trhu se zdravotnickými přístroji. Nic nevyrábějí, pouze nakupují přístroje od výrobců a pak je dodávají nemocnicím. Přidaná hodnota se obvykle rovná nule. Obchody vypadají zhruba následujícím způsobem. Namísto aby obchodní zástupce výrobní firmy přišel do kanceláře v nemocnici a společně podepsali smlouvu, účastní se jednání ještě zástupce tzv. kompletátora, tedy Hospimedu nebo Puro-klimy. Podepíše se tedy ještě jedna smlouva navíc. Pak už všechno běží stejně, jako kdyby nemocnice nakupovala přímo od výrobce. Výrobní firma přiveze přístroj, zapojí ho a vyškolí personál.

Za svou zprostředkovatelskou misi si kompletátor účtuje až padesát procent z tržní ceny přístroje. To prokázala podrobná šetření o konkrétních obchodech, které uskutečnily fakultní i krajské nemocnice.

Policejní zpráva z vyšetřování hejtmana Ratha hovoří o tom, že si politická reprezentace účtuje desetiprocentní provizi.

Ve srovnání se známými maržemi kompletátorů nejde o významnou částku, jisté však je, že přeprodáváním přístrojů vzniká dostatečný finanční polštář, z kterého je možné uspokojit i nejnáročnějšího politika.

Nakonec politici musí zajistit jednu důležitou službu. Objednají si specializovanou právní firmu, která si obvykle říká administrátor veřejných zakázek. Právníci připraví veřejnou soutěž a zajistí, aby kvalifikační podmínky splnila jediná firma, případně ještě druhá nebo třetí, která je součástí kartelu. U zdravotnických přístrojů se používá bezpečná metoda. V kvalifikační dokumentaci se požaduje referenční dodávka ve výši, kterou splní pouze vybrané kompletátorské firmy. Výrobci obvykle dodávají jeden nebo dva přístroje, na referenční cenu se tím nedostanou a soutěže se zúčastnit nesmí.

Policisté tedy zdokumentovali, že úplatky dávají dvě firmy, které kontrolují většinu trhu se zdravotními přístroji, a ještě jedna menší. Pokud v Česku funguje něco jako justice a dohled nad tržním prostředím, pak Hospimed ani Puro-klima už nedostanou od veřejného sektoru žádnou zakázku. Pak je možné, že na jejich místa nastoupí kompletační firmy, které dnes hrají druhou ligu, anebo že se nemocnice obrátí přímo na výrobní firmy. Tím odpadne nutnost platit kompletátorům marži.

Jak celý příběh dopadne, není předem jasné. Ještě nikdy však nebylo Česko tak blízko k tomu, aby zlikvidovalo některý z kartelů, které vznikaly v průběhu minulých desetiletí za jediným účelem, totiž zajistit politikům tučné provize.