Nedávno jsem náhodou vyslechl debatu dvou policistů o korupci. "Korupce je, když jeden dává, druhý bere a oba se přitom napakují - a to je celé," uzavřel nakonec svou definici ten hlasitější z obou a zjevně spokojen s mírou bystrosti svého úsudku, obrátil svou pozornost k půvabům procházející servírky.

To není "celé", bouří se mé podvědomí. Tím, že se napakují dva šizuňkové, celý problém nekončí. Tím naopak všechno začíná. Pokud takto na tuto problematiku nahlíží i někteří policisté, kteří s korupcí bojují, co pak očekávat od politiků, kteří by měli v rámci legislativního procesu vytvářet právní podmínky pro efektivní boj s tímto fenoménem?

Předseda občanských demokratů Topolánek na nedávné tiskové konferenci například prohlásil: "Protikorupční balíček je příliš represivní. Vidím to spíše jako strašit a škodit než pomáhat a chránit," Těžko říci, jak svůj výrok Topolánek myslel tentokrát, ale pro jistotu si připomeňme, že chránit by se měli ti slušní občané a vystrašenými by měli být naopak ti, kteří se pohybují za hranou zákona.

Vzhledem k tomu, že na protikorupční frontě v posledních letech nebylo možno téměř žádnou represi zaznamenat a usvědčení pachatelé této trestné činnosti jsou takovou vzácností, že většina policistů žádného živého na vlastní oči ještě nespatřila, má Topolánek svým způsobem pravdu. Z tohoto úhlu pohledu může být jako příliš represivní opatření vnímáno opravdu cokoliv.

Jako řadový občan této země si ovšem přeji, aby zde korupce nekvetla a aby policie měla možnost v této oblasti efektivně zasáhnout. Aby na konci takových zásahů nebyla jen blamáž, nýbrž usvědčení a odsouzení pachatelé, kterým navíc bude vždy jejich nelegální zisk zkonfiskován.

Mám za to, že součástí efektivní prevence musí být i důvodná obava potencionálního pachatele, že bude odhalen, a nikoli přesvědčení o tom, že v životě odhalen být nemůže. V této souvislosti patřím k těm, kteří větší míru represe nepovažují za nic nežádoucího.

Je zřejmé, že míru ohrožení naší společnosti korupcí si řada lidí vůbec neuvědomuje.

Je rozhodně velkou chybou vnímat korupci jen jako nevhodné jednání bezprostředně zúčastněných osob. Korupce přináší celé spektrum významných negativních dopadů pro celou společnost a je dobré si alespoň některé z nich připomenout.

Jedním z nejpalčivějších problémů je zvyšování veřejných výdajů. Investiční akce financované ze státních, městských nebo obecních prostředků jsou příležitostí pro nepoctivé úředníky profitovat na udělení zakázek. Skryté investování pro ovlivnění potřebných rozhodnutí nepoctivých úředníků pak často neúměrně navyšuje cenu poskytovaných služeb.

Možnost beztrestného přijímání úplatků je pak pro šibaly v důležitých funkcích silným motivem pro podporu dalších investičních akcí, někdy dokonce i zbytečných, které nabízejí nové příležitosti k přijímání dalších úplatků. Můžete hádat, kdo to všechno ve skutečnosti platí. Je to samozřejmě každý z nás.

Vysoká míra korupce v konkrétní zemi je obvykle také silným strašákem pro zahraniční investory. Většina investorů si rozmyslí investovat své peníze v zemi, kde bují korupce, protože tyto peníze neúměrně zvyšují náklady na podnikání.

Takové země obvykle nemohou ani nabídnout potřebnou míru právní ochrany investovaných prostředků a to zvyšuje riziko podnikání do té míry, že mnohdy vede k rozhodnutí v dané zemi raději neinvestovat. Důsledek? Menší míra pracovních příležitostí, menší výdělek, snižování příjmů státního rozpočtu a zvyšování nezaměstnanosti. Mimochodem, nezaslechli jste náhodou v poslední době nic o tom, jak se snižuje míra zahraničních investic v České republice?

Skryté riziko korupce spočívá také v omezení hospodářské soutěže. Pokud žijeme v prostředí, kde o případném poskytnutí nebo naopak neposkytnutí potřebných povolení k činnosti je rozhodováno na základě nabídky úplatku, může to znamenat omezení počtu firem, které se dovedou dostat na trh.

Je otázkou, zda subjekt, který je ochoten platit úplatky, je současně schopen nabídnout i nejlepší kvalitu a ceny svých výrobků nebo služeb. Zkušenosti nasvědčují, že tomu tak není a skutečným poškozeným je opět každý z nás, který v roli spotřebitele zaplatí vyšší cenu za výrobek nižší kvality.

Tři příklady, které jsem ve svém příspěvku uvedl, nejsou vyčerpávajícím přehledem negativních důsledků problému nazývaného korupce. Ještě bych mohl dlouze psát o tom, jak korupce zvyšuje politickou nestabilitu, jak vede k nárůstu trestné činnosti nebo jak významně přispívá ke snižování úrovně růstu naší ekonomiky.

Nemám ale žádnou ambici vysoce odborně a dopodrobna rozebírat všechny negativní důsledky, které lze korupci přisoudit. Mým přáním je jen vysvětlit, že korupce rozhodně není jen věcí vybraných jednotlivců. Jde o nebezpečí, které se vždy dotýká každého z nás, lhostejno zda se jedná o batole nebo důchodce, a každého z nás přichází ve svém důsledku velmi draho.

Proto se domnívám, že každou rozumnou věc, kterou je v boji proti korupci možno udělat, je také třeba udělat. Rozhodování o přijetí vhodných opatření v boji proti korupci by tedy mělo být oblastí, ve které politické subjekty budou nabízet nová řešení, která umožní korupci účinně potírat.

Nemám vůbec nic proti prevenci, ale domnívám se, že v situaci, kdy pacient trpí vážnou chorobou, je čas na radikální léčbu, nikoli na jalové zaříkávání. Protikorupční balíček v tomto kontextu vnímám jako krok správným směrem. Má-li ovšem mít naše země naději, že svůj boj s korupcí úspěšně vybojuje, musí to být krok úspěšně dokončený a nesmí to být krok jediný.

Napsáno pro web Nasipolitici.cz

Autor je bývalý ředitel Finanční policie, více k problematice na www.zimmel.cz