18.1.2022 | Svátek má Vladislav


HISTORIE: Bude Stanjura bořit? Stavět? A spořit?

8.12.2021

Ještě žádný ministr financí (a že jsme jich od roku 1923 měli) nepřekonal svým přístupem, schopnostmi, poctivostí a inteligencí našeho prvního československého ministra financí JUDr. Aloise Rašína.

Po promoci na právech v roce 1891 se uvedl tím, že v brožuře České státní právo nastínil možný program demokratického obnovení českého státu se zárukou práv národních menšin. Později jako jeden z pěti „mužů 28. října 1918“ výrazně ovlivnil podobu nového československého státu.

Alois Rašín

Alois Rašín, který vyrostl v rodině rolníka a pekaře (později i starosty a poslance Říšské rady), byl od útlého mládí vychováván k práci a k poctivosti ve všem. Toho se později držel i ve studiích a v politice.

V monarchii například platil zákon, že občanům odsouzeným do žaláře automaticky propadl akademický či jiný titul. V roce 1894 byl Alois Rašín odsouzen v procesu s Omladinou na dva roky do vězení. V listopadu 1895 byl amnestován a dostal zpět titul doktora práv. To však Rašínovi nestačilo. Požádal, aby mohl složit na právnické fakultě znovu rigorózní zkoušku, čímž očistil svůj „rakouskou justicí pošpiněný titul doktora práv“.

Když byl Rašín za protirakouský odboj v době první světové války zatčen a v roce 1916 odsouzen k trestu smrti, znovu přišel o titul doktora práv. V červenci roku 1917 byl díky amnestii nového císaře Karla propuštěn a rovněž mu byl vrácen právnický titul. Alois Rašín se však domáhal znovu složení rigorózní zkoušky, což mu bylo po různých průtazích povoleno, avšak pouze s tím, že jeho rigorózní řeč bude přeložena do němčiny a předem schválena příslušnými úřady. I na tuto podmínku Rašín, ač nerad, přistoupil, protože mu šlo vždy o čistý štít absolventa práv. Rašín by například nikdy nepřijal diplom z „plzeňských práv“ a nikdy aby neskládal rigorózní zkoušku v nějaké vesnici na Slovensku. A tak byl dne 22. září 2017 promován potřetí.

A jak se stal jedním z pěti „mužů 28. října 1918“? Ten den ležela moc doslova na zemi. Rakousko-uherská vláda odpověděla kladně na Wilsonovy mírové návrhy. Když to vyšlo ráno v novinách, lidé to pochopili jako kapitulaci Rakouska-Uherska a uznání nezávislosti. A vyšli do ulic. Historie onen den popisuje tak, že večer 28. října vydal nově vzniklý „Národní výbor“ první zákon o zřízení státu československého. Pod dokumentem byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup. Je na konci tohoto textu. Kupodivu se originál zachoval.

Lid v Praze jásal a strhával rakouské symboly. A co dělal to dopoledne Alois Rašín? Podrobně to popsal výborný český novinář Josef Penížek: Seděl v redakci „Národních listů“, když mu kolega přinesl stenogram o tom, že císař Karel přijal bez výhrady všechny podmínky Wilsonovy o samostatnosti národů. Dr. Rašín vyskočil a zvolal: „Teď k činu!“ A týž večer se nový stát stal skutkem. Ostatní je v čítankách.

Rašín 3

Rašín byl dalek toho, aby se opájel mocí. Věci viděl velice reálně. Počátkem roku 1919 v dopise Edvardu Benešovi na pařížská jednání píše mimo jiné, že obyvatelstvo nového státu přes válku zlenivělo, protože ti, co byli přes válku doma, brali velkorysé podpory a odvykli si dělat. To by ovšem nebylo tak nejhorší. Lidé nabyli dojmu, že vše, co je potřeba pro jejich život, musí zajistit stát, včetně ekonomických výhod pro podnikatele.

A za třetí, nejhorší chorobu Rašín označil skutečnost, že lidé se začali hned po převratu domnívat, že svoboda předpokládá neposlušnost, a nikoli to, že svoboda lidem umožňuje, aby nesli především výhradně vlastní odpovědnost za svůj osud.

Nepřipomíná vám to něco?

Tak tohle občanům takhle otevřeně nikdo neřekl. Rašín říkal i jiné nepříjemné věci. Josef Šoupal, který 5. ledna 1923 střelil Aloisi Rašínovi u jeho bytu v Žitné ulici smrtelnou kulku do zad, byl původně komunistou. Leč pro jistotu ze strany před atentátem vystoupil, na což se pochopitelně přišlo a v textech o atentátu je nazýván „anarchokomunistou“, což je tak trochu nonsens. Šoupal byl komunistou, byť z té strany vystoupil. Později ho však nechtěli komunisté vzít zpátky. Avšak Šoupal jednal naprosto v intencích tzv. třídního boje. Dne 18. února 1923 JUDr. Alois Rašín zemřel. Zranění bylo příliš vážné.

Zůstaly po něm tři děti (synové Ladislav a Miroslav a dcera Ludmila) a manželka Karla, rozená Jaská. Jeden z jejích bratrů, MUDr. Jan Janský, je znám mimo jiné jako objevitel krevních skupin. Od té doby je v historii rodu Rašínů bohužel více smutných událostí.

Syn Ladislav byl rovněž právník, po německé okupaci se zapojil do odboje. Již v prosinci 1939 byl zatčen gestapem a v březnu 1945 zemřel ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem, krátce před příchodem americké armády.

Druhý syn, Miroslav, vystudoval práva a v červenci 1945 byl přijat do obnovované československé diplomacie a počátkem ledna 1947 byl jmenován velvyslancem v Uruguayi. Po komunistickém puči emigroval a zapojil se do nového československého exilu. Zemřel v prosinci 1964 v Riu de Janeiro. V tomto městě zemřela v lednu 1959 i jeho matka Karla Rašínová. Zemřela zde i jeho sestra Ludmila, provdaná Korszaková.

Syn Miroslavův Petr se v roce 1990 rozhodl navštívit rodné město svého dědečka. V Praze před Hlavním nádražím, kam dojel z Londýna 11. července 1990, si chtěl na chvíli odpočinout na lavičce v protějším parku. Zde ho nic netušícího přepadl lupič a násilník Petr Kuřátko. Železnou trubkou mu způsobil těžká zranění, kterým Rašínův vnuk o tři dny později v nemocnici bohužel podlehl.

Ani Alois Rašín a jeho syn Ladislav neměli po smrti pokoje (tedy jejich zpopelněné ostatky). Urny s popelem uschovávala manželka, vdova po Ladislavu Rašínovi v kapli, která byla v domě v Žitné ulici. Po roce 1948 byla kaple zlikvidována, a tak ony urny měla paní Rašínová v ložnici. Uložit je do rodinné hrobky bylo pozůstalým dovoleno až v osmdesátých letech, leč dopsat na ně jména Aloise a Ladislava Rašína bylo možné až po pádu totality.

Výhrady k Rašínům neměli pouze někteří prvorepublikoví politici, zejména vůči Aloisi Rašínovi, který spolu s “muži 28. října“ tak trochu zastínil úlohu „otců zakladatelů“, zejména Beneše. A nenávist sklízel u komunistů všech kategorií. Připomínal jim mnohé.

První jeho životopisec, novinář Penížek, kdysi napsal, že celé Rašínovo působení se dá vyjádřit třemi rýmujícími se slovy: Boří. Tvoří. Spoří. Je pravdou, že Rašín velmi často vyslovoval v obměnách tři zásady: Pracovat a šetřit, blaho republiky budiž zákonem nejvyšším a za práci pro vlast se neplatí.

Není tedy nutno, aby někdo z předchozích řádek vyvozoval, že vyslovuji nějaké obavy z toho, že by se mohla historie opakovat. Nemohla. My totiž žádného Rašína nemáme.

Rašín 1
Rašín 2

Do dějin naší vlasti se navždy zapsal dokument z 28. října 2018, na němž napsal Alois Rašín první zákon o vzniku Republiky československé. Na jeho konci jsou podpisy oněch pěti „mužů 28. října“. Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Vlado Šrobár a Jiří Stříbrný.



Víme, co se děje: Novinky v asistované reprodukci od ledna 2022
Víme, co se děje: Novinky v asistované reprodukci od ledna 2022

Od letošního roku platí nová pravidla ohledně asistované reprodukce. Prodlužuje se doba, kdy žena může podstoupit umělé oplodnění hrazené...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.