1. června uplyne 60 let od okamžiku, kdy komunisté okradli celý národ. Proběhla měnová reforma.

V roce 1953 stále ještě fungovaly potravinové lístky. Osm let po válce a pět let od komunistického puče nebyli schopni komunisté zajistit běžný obchodní provoz. Jak už to tak bývá, původně dobrý úmysl byl zneužit k tomu, aby se komunisté obohatili.

Ne přímo, osobně, ale jednoduše státní mocí okradli celý národ. Přídělového systému se náš stát zbavoval dávno poté, co byl zrušen v Německu, Sovětském svazu nebo Polsku. Cílem bylo odstranit znehodnocení měny, ke kterému došlo světovou válkou, odstranit přídělový systém, kdy byly základní potraviny vydávány na lístky, a snaha zlikvidovat černý trh.

Přitom ale došlo k tomu, co je vlastní komunistům celého světa. Jakmile je jen trochu možnost, jsou ti, kteří mají o něco víc než ostatní, prachsprostě komunisty okradeni. To se stalo i při měnové reformě v roce 1953. Ještě 36 hodin před krádeží úspor tehdejší prezident Antonín Zápotocký prohlásil, že koruna je pevná a žádná reforma nepřichází v úvahu.

O 36 hodin později, 1. června, měnová reforma proběhla. Hotovost do výše 300 Kčs byla měněna v poměru 5:1, a to jen u osob, které nepoužívaly námezdní práci. Ve stejném poměru byly sníženy všechny mzdové a sociální příjmy. U ostatních osob se staré peníze za nové měnily v poměru 50:1.

Vklady u peněžních ústavů do 5000 Kčs byly sníženy v poměru 5:1, vyšší vklady do 10 000 Kčs už v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, ty do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1. Tyto kursy se týkaly pouze lidí, kteří nikoho nezaměstnávali.

Životní pojistky se měnily v poměru 50:1. Kromě toho byly anulovány vklady vázané po měnové reformě v roce 1945, veškeré státní dluhopisy (a to i emise z roku 1946) a všechny další tuzemské cenné papíry. Došlo k podstatnému snížení oběživa: 52,1 mld. Kčs bylo vyměněno za 1,4 mld. Kčs.

Zároveň s tím se zvýšily ceny o 14 % u spotřebního zboží a o 27 % u potravin. Právě tento krok většina obyvatel pochopila jako velkou krádež, tím spíše, že členové komunistické strany dostali často lepší kurs, který navíc nebyl vázaný na výši částky. Jak typické.

V plzeňské Škodovce došlo k nepokojům, protože podnik úmyslně vyplatil mzdy a prémie předčasně před reformou. Dělníci byli pobouřeni a hloučky nespokojenců se nakonec spojily v asi tisícihlavý dav. Nespokojenost panovala i v jiných plzeňským podnicích, a tak nakoec došlo k tomu, co bylo označeno jako plzeňské povstání.

Na 20 000 demonstrantů, mezi nimiž bylo i velké množství členů KSČ, vyslalo na radnici své dva zástupce, kteří byli ale promptně zatčeni. Následně došlo k obsazení radnice, městského rozhlasu, budovy soudu a proběhl i pokus osvobodit z věznice Bory politické vězně.

Busty Gottwalda a Stalina byly vyhozeny z oken, ničeny byly i další komunistické symboly. Shořel dřevěný transparent s mapou SSSR a textem "Se SSSR na věčné časy". Lidové milice a SNB ztratily kontrolu nad městem.

Povstání bylo potlačeno ozbrojenými jednotkami Pohraniční stráže, ČSLA, Lidových milicí, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti. Výsledek byl tristní. Okamžitě následovalo zatýkání a politické procesy. Přímo v Plzni bylo zatčeno na 650 osob, na Ostravsku 84, ve Strakonicích 18, v Praze 61.

Jen v Plzni bylo ve 14 politických procesech odsouzeno 331 osob. U lidí byly zjišťovány jejich postoje, došlo na vyhazovy z práce či k nucenému vystěhování. KSČ nařídila očištění od členů se sociálnědemokratickým smýšlením nebo nízkou loajalitou. Čistky proběhly i přímo mezi komunisty.

Stát na reformě získal, rozuměj: lidem ukradl, značnou sumu peněz. Vždyť za 52 miliard dal jen jeden a půl miliardy, přičemž vzrostly ceny všeho. Jeden z nejtvrdších dopadů reformy pocítilo zemědělství. Komunisté okradli bez rozdílu všechny a hlavně ty, kterých měli plná ústa.

Dnes, kdy hard- i softkomunisté hlásají "spravedlnost" pro všechny, měli bychom si připomenout komunistickou zlodějnu starou šedesát let. "Spravedlnost" v rudém či narudlém podání znamená, že se všichni budou mít stejně špatně. Neměli bychom na to zapomínat a neměli bychom těmto "spravedlivým" věřit. Tvrdí, že jim jde o naše blaho, a proto jim ho nedávejme napospas.