Zhruba za rok se uskuteční krajské a senátní volby. Krajské přímo ovlivní život ve čtrnácti vyšších územně správních celcích, výběr zástupců lidu v horní komoře parlamentu rozhodne jako vždy o třetině z nich.

            Termín příštího podzimu se na první pohled jeví předaleko, ale zápas o lecčems rozhodne a bude mnohé signalizovat. Posílat první náznaky či ověřovat taktiku také pro supervolební letopočet 2014, v němž budou občané hlasovat o sněmovně, senátu, bruselských zákonodárcích a obecních zastupitelstvích. Strany veliké i menší se na ně už chystají. Některé nedočkavě, protože spatřují příležitost pro aspoň přiměřenou náplast na vyznění loňského změření sil o dolní komoru. Jiné, jako třeba slábnoucí i špatně vedená ODS, dostávají ze strachu lehké křeče.

            Česká strana sociálně demokratická bude obhajovat výsledky novináři hysterizované „oranžové tsunami“, k níž titíž jedním dechem vyhrkli, že jde o volební výsledky druhého řadu. Ustání dosavadních pozic v některých oblastech, třebas ve středních Čechách, nebude pro ČSSD nijak snadné. Přesto jí lze (relativní) úspěch předpovědět se značnou pravděpodobností. Obyvatelé nadaní volebním právem se sice při tomto typu klání chovají trochu specificky, leč význam celostátních témat bude stoprocentně vysoký. Možná větší než při minulém občanském „vzkazu“ politice kliky Mirka Topolánka.

            Stávající jihomoravský hejtman, poslanec a první místopředseda naší nejsilnější formace nemá mnoho důvodů k nervozitě. Ač se třeba naší levici nedaří ve sdělovacích prostředcích, přesněji je některými separována a skandalizována – žel v obdobné situaci jsou odbory, jejichž smysl si ke své škodě mnoho lidí neuvědomuje –, vzhledem k tomu, kterak si vede stávající vláda, není skutečně moc příčin k obavám. Speciálně na Moravě, kde celkově vzato panuje obtížnější hospodářská situace.

Michal Hašek, na rozdíl od zdiskreditovaného kolegy Palase, „vydýchá“ zřejmě i vnitrostranickou nelibost, již si přivolal lichocením Václavu Klausovi, „pocitem národní hrdosti“ nad druhým Kalouskovým otitulováním nejlepším ministrem rozvíjejících se ekonomik, svým slovenským doktorským titulem nebo snahou „exhumovat“ Jaroslava Tvrdíka. 

            Tragické výhlídky má naopak Občanská demokratická strana oslabovaná zprava též chátrajícím, nicméně bezuzdným Kalouskem. Maximum nadějí do klání vkládají ve středu pole poněkud zakřiknutí lidovci. Těm postupně bytnějí preference, protože Věci veřejné „probártovaly“, co mohly a KDU-ČSL nemá možnost vládních a parlamentních praktik. Bělobrádkova partaj, koketující se změnou názvu, se stáčí doleva. Propustila pořádnou část svého byrokratického aparátu, jelikož šetří koruny na rozhodující střetnutí. V podstatě boj o bytí a nebytí.

Tak sbohem či nashledanou napřesrok.

Brněnský deník Rovnost