Bude se i český lídr honosit silou české demokracie?

Z titulu Havlovy hry Odcházení se stal okřídlený výrok. Používá se často, chceme-li naznačit, že dotyčný (hlavně politik) chystá svůj odchod, bilanci své dráhy i toho, co udělala s jeho životem, intelektem a duší. Nyní se s Evropou definitivně loučí prezident Barack Obama. Kdybychom to chtěli vyjádřit jedním slovem, třeba titulem nějaké hypotetické jednoaktovky, nabízí se výraz Předávání.

V USA se právě předává moc. Předává se v atmosféře velmi emotivní, vyhrocené, někdo by řekl, že hysterické. Sám Obama by jistě našel důvody, aby si k té atmosféře přiložil polínko. Ale místo toho v Aténách řekl: „Asi jste si všimli, že příští americký prezident a já nemůžeme být odlišnější. Máme velice rozdílné názory, ale americká demokracie je silnější než jakýkoli jednotlivec.“ Zajímavé. Místo očekávaného polínka tu vidíme velkorysost k politickému soupeři, loajalitu k vlastní zemi i osobní zájem na demokracii a jejích hodnotách.

Je to kratičký výrok a nelze ho přeceňovat. Přesto z něj zaznívá jistá havlovská reflexe, ba sebeironie. Obama publiku de facto řekl: Jestli jste si mysleli, že tím největším a nejsilnějším frajerem jsem já, respektive můj nástupce, mýlíte se. Největším a nejsilnějším frajerem je americká demokracie.

A teď si to zkuste představit v jiných, nám důvěrněji známých kulisách. Třeba v kulisách Prahy, Bratislavy, Varšavy či Budapešti. Představte si, že volby vyhraje dosavadní vládě odporný soupeř, leč dosavadní lídr (prezident či premiér) v sousedních zemích říká: „Asi jste si všimli, že příští český prezident (premiér) a já nemůžeme být odlišnější. Máme velice rozdílné názory, ale česká demokracie je silnější než jakýkoli jednotlivec.“ Ta představa nějak drhne.

Až příliš často si demokracii pojíme s vlastním fanděním, s tím, kdo právě zastává úřad lídra. Představuje-li on pro nás demokracii, pak jeho soupeři reprezentují nedemokracii, ba protidemokracii. (A obráceně: reprezentuje-li on pro nás nedemokracii, soupeře řadíme k výkvětu demokracie.)

Obama ukázal, jak se to má veřejně dělat. Těžko říci, co si myslí soukromě: svého nástupce asi chválit nebude, šéfa FBI třeba proklíná, dost možná mu vadí i oprávněná kritika vlastních počinů. Ale na veřejnosti se řídí loajalitou k vlastní zemi: přesvědčuje evropské spojence, že předání moci v USA se obávat nemusí, neboť tam rozhoduje demokracie.

A teď upřímně: dovedete si představit českého prezidenta, jak veřejně a jasně říká, že česká demokracie je silnější než jakýkoli jednotlivec, tedy i než on sám?

LN, 18.11.2016