Prezident sází na ty, kteří se cítí poraženi rokem ’89

To, že Miloš Zeman bude prezidentem až do roku 2023, přináší implikace, o nichž se již psalo. Ale přináší i jednu symbolicko-praktickou. Ať se vám to líbí nebo ne, Miloš Zeman je poslední osobností spjatou s listopadem 1989, která zůstává v ústavních či vysokých funkcích. Kdyby odešel (jak sám naznačoval) z vedení Ústavního soudu Pavel Rychetský, poslední disident ve vysoké veřejné roli, stane se z prezidenta Zemana neformální „strážce odkazu Listopadu“.

Platí to vlastně v širším měřítku než jen českém. Na Slovensku, v Polsku či Maďarsku jsou politici, kteří se profilovali na pádu komunismu, buď na odpočinku, nebo už po smrti. Jistě, předseda polské vládní PiS Jarosław Kaczyński patřil k Solidaritě a na jaře 1989 se účastnil dohod o předání moci a vzniku Mazowieckého vlády (první nekomunistické v sovětském bloku). Maďarský premiér Viktor Orbán již roku 1988 zakládal Fidesz a v červnu 1989 veřejně mluvil při ukládání ostatků Imreho Nagye. Jenže. Za prvé: tito muži ještě nebyli v první lize politiky. Za druhé: tyto země zažily postupné odevzdávání komunistické moci, nikoliv náhlý Listopad a revoluční manifestace jako v Praze na Letné.

Miloš Zeman nepatřil do úzkého kruhu „mužů 17. listopadu“ (podle „mužů 28. října“ z roku 1918), ale mezi osobnosti Listopadu v paměti lidí pronikl. Však je z letenské tribuny výrazně oslovil. Lidé jako on či Valtr Komárek si nikdy nezadali s normalizátory a po jejich pádu postavili levici na nohy.

V tomto smyslu Zeman zůstává posledním mužem Listopadu ve vysoké politice. Za jeho mandátu se bude připomínat 100 let samostatnosti i 30 let od pádu komunismu. Jakou tvář tomu prezident dá? Jak se bude hlásit k ideálům T. G. Masaryka a Václava Havla? To nejsou jen symbolické otázky.

Jsou to události tak zásadní, že ve vztahu k nim by našinec očekával základní společenský souhlas. Ale z šetření sociologů vyplývá, že pro prezidenta Zemana nejčastěji hlasovali voliči SPD, KSČM a hnutí ANO. Jinými slovy: pro Zemana hlasovali ti, kteří se nadproporčně považují za poražené listopadem 1989 a hlavně tím, co přinesl. Prostě ti, kteří vnímají polistopadovou dobu jako éru korupce, zlodějny, poklonkování před cizinou, v nejlepším případě matrixu. (Na okraj: sám Zeman se svou vládou v podmínkách opoziční smlouvy snad do matrixu nepatřil?) A proti Zemanovi hlasovali zejména ti (voliči ODS, TOP, Pirátů), kteří se o étos listopadu 1989 a následné doby opírají.

Jak si prezident poradí s rozporem, že jako „strážce odkazu Listopadu“ se opírá o ty, kteří se cítí Listopadem poraženi? Našinec by se vsadil, že nějak dialekticky.

LN, 30.1.2018