Je terčem posměchu, ale hrozbu Moskvy bral vážně

Michael Kocáb má zvláštní talent. Začne-li sezona ohlašování kandidátů na ten či onen úřad, pro mnohé je kandidátka úplná, až když padne jeho jméno. Kocáb je politickým kořením dnes tolik velebené diverzity. Tak jako je pekari součástí rozmanitosti amazonského pralesa, Kocáb je součástí politické rozmanitosti Česka. Takto lze vnímat jím ohlášenou „téměř kandidaturu“ na prezidenta v rozhovoru pro iDnes.

Ale pozor, Kocábův politický talent je širší. Má dar budit v lidech, zvláště některých, emoci posmívání, ba opovržení vůči své osobě a tím de facto zasklívat to důležité, co sám udělal či na co upozorňuje. Jak snadno a rádo se místo důrazu na téma říká, že Kocáb je z Marsu. Když teď v rozhovoru pronesl, že na prezidenta by kandidoval hlavně proto, aby hlavou státu opět nebyl bývalý komunista, klasicky si naběhl. Ok, zaznívá na webu, ale pak nepatří do soutěže premiér, předseda Ústavního soudu, rektor Karlovy univerzity, bývalý předseda vojenského výboru NATO či prezident Hospodářské komory. Nebo tvrdě a posměšně: „Proti Kajínkovi nemá šanci.“

To vše je už součástí koloritu. Ale zkusme nahlédnout za něj. Třeba v Milovicích na náměstí 30. června. Jako zřejmě jediné v Česku nese jméno polistopadového data. Ano, 30. červen je Dnem ozbrojených sil, neboť 30. 6. 1918 vznikla ve Francii první československá jednotka. Ale milovický 30. červen se opírá o 30. 6. 1991, den formálního ukončení sovětské vojenské okupace trvající 23 let (v Milovicích sídlilo velení). Ještě dlouho poté jsme odsun sovětských vojsk, prosazený i díky Kocábovi, brali za součást historické vlny běžící samospádem. Až s odstupem a v době, kdy Moskva opět razí asertivitu, vidíme, že to bylo výjimečné historické okno a umožnila ho využít asertivita Prahy zastoupená i Kocábem.

Kocáb je vysmívaný kandidát na prezidenta. Ale berme ho vážně jako člověka, který sám bral vážně hrozbu Moskvy. Bral ji vážněji a reagoval na ni účinněji než současný prezident.

LN, 29.4.2021