Změna na nejvyšším ústavním postu je příležitostí ke kvalitativnímu posunu ve všech patrech české politiky. Po dvaceti letech by se postupně uzavírala postsametová doba a současně vznikl prostor pro nové cesty.

Je na čase, abychom se jako součást moderní Evropy více exponovali pro nový celek, Evropskou unii, a nejenom počítali, kolik z tohoto celku urveme. Naším úkolem nemůže být pouze jednostranný finanční prospěch, dle kupeckých počtů má dáti, dal, ale především vzájemné obohacování kulturně disponovaného národa v centru Evropy s dalšími zeměmi podobné historické sounáležitosti.

Tedy vybředávat ze sobectví a malosti v nás pěstované a vnucované totalitními režimy a přicházet iniciativně s vlastní kvalitou a mnohdy dřímajícím umem k novému uplatnění.

Političtí vůdcové by měli našim lidem umožňovat pootevírat svět příležitostí.

S novou dynamikou se generační obměna nevyhne parlamentu, potažmo nižším podlažím české politiky. Do veřejného života vstoupí noví lidé, minimálně stejně hodnotní, s novou energií a vizemi.

To vše přináší volba Jana Švejnara prezidentem republiky.