Co zatím podle pana Škarky a paní Kočí provedl pan Bárta? Dal úplatek za to, že členové jeho strany budou se stranou a jejím programem loajální? Není to tak trochu nesmyslné? Neměli by členové strany, za kterou se vydrápali do politických postů, být loajální s programem této strany a se svými šéfy tak nějak automaticky, z přesvědčení?

Co byste tedy radši? Aby své členy a jejich rodinné příslušníky strana uplácela pašalíky ve státní správě, třeba i na regionální úrovni? Copak neznáte ty kolotoče, kdy někteří vyvolení cestují mezi parlamentem a úřady tu jako senátoři, tam jako ředitelé, pak zase jako poradci atp.? Pana Bártu prozatím ctí to, že tohle nedělá.

Přirozeně někoho nectí to, že se za loajalitu nechá uplácet. A pokud zváží, že úplatek za to nestojí, protože jiná strana, ke které lze zběhnout, dá lepší post, tak shodí své kolegy a zběhne …

Ale zatím nemáme žádný důkaz, že by snad o úplatek šlo, ani nevíme, za co by úplatek měl být. Stále totiž nápad brát i dát úplatek za loajalitu straně, která člověka vynesla do výšin politického nebe, je opravdu prapodivná kombinace.

Hon na pana Bártu trvá už delší dobu, teď se tedy projevil agresivněji. Než se rozběhneme s vidlemi za Bártou, nezeptáme se nejprve, komu tahle akce má posloužit, respektive komu pan Bárta rozkopal bábovičky a čím?

Já tedy čekám. Vy si dělejte, co chcete, ale ne že pak budete sakrovat v kuchyni, že nás ta politická sebranka zase doběhla, nota bene s přispěním médií, zejména pak redaktora Kmenty. Já vím – nedělat nic a frkat umí každý. Nicméně dát se vléci médii a neuvažovat nám jde také na výtečnou. Zkusme se trošku cuknout a nedat sebou až tak smýkat.

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz