Prezident musí mluvit se senátory, jinak je bez šance

Senát neschválil Aleše Gerlocha na post soudce Ústavního soudu a to je dobře. Podle mého názoru by v této justiční instanci měli být lidé bezúhonní, odborně a morálně zdatní, u nichž je předpoklad, že tuto funkci budou zastávat nestranně a ve prospěch lidí této země. U pana profesora Gerlocha, který je těsně spjatý s Hradem a vypracoval pro něj několik sporných právních posudků, tato jistota jaksi chybí. Navíc se podílí také na obhajobě Andreje Babiše, což je rovněž problematické. Vzhledem k tomu, že se podle tvrzení některých soudců prezident Zeman snažil ovlivnit některé živé kauzy, není možné, aby někdo takový působil na Ústavním soudu, který má v našem státě klíčovou a vlastně i rozhodující roli.

Vždyť on může zvrátit i rozhodnutí Parlamentu a zrušit zákon nebo jeho části či jinou právní normu, které jsou v rozporu s Ústavou České republiky. Dále také rozhoduje o stížnostech územních samospráv proti nezákonným zásahům ze strany státu. Proti jeho verdiktu už je možné jediné odvolání, a to k Evropskému soudu pro lidská práva do Štrasburku.

Chyba je v tomto případě jednoznačně na straně prezidenta Miloše Zemana, který Aleše Gerlocha na ústavního soudce navrhl. On dobře věděl, že velká část senátorů má vůči němu výhrady, a přesto se snažil jej do této pozice protlačit. Hlava státu by si však měla uvědomit, že není žádným diktátorem a Ústavu je třeba respektovat. V ní se jasně píše, že prezident jmenuje ústavní soudce se souhlasem Senátu. Proto je třeba, aby své kandidáty do Ústavního soudu se senátory konzultoval a uměl zdůvodnit, proč navrhuje zrovna toho konkrétního člověka. Arogance a hrubosti, které místo toho předvádí pan Zeman sám nebo prostřednictvím svého mluvčího Jiřího Ovčáčka, nejsou na místě. Jistě to nechceme dotáhnout do takové situace, jaká je nyní na Slovensku, kde ústavní soudci chybí, a Ústavní soud je tak mimo hru.

Středočeský krajský zastupitel za ODS