Zelená sdružení musejí jásat. První ministr, který chtěl dát ministerstvu životního prostředí rozumný rámec, skončil na přešlapech svých spolupracovníků. Z pohledu rozumného fungování ochrany životního prostředí je však každopádně škoda, že musel odejít.

Proč byl Pavel Drobil dobrým ministrem? Hlavní přidanou hodnotou bývalého ministra byl pragmatický a racionální přístup k problémům životního prostředí a ministerstva. Stejně jako jakákoliv jiná oblast i ochrana přírody potřebuje střízlivé nahlížení, a nikoliv ideologická dogmata. Právě zelené ministerstvo bylo v posledních letech prakticky obsazeno příslušníky ekologických sdružení, kteří k odpovědnému přístupu k ochraně přírody měly daleko.

Často citovanou větou Pavla Drobila při jeho nástupu i po něm bylo, že „bude dýchat pro český průmysl“. Nepovažuji to za nic hanlivého, ani v rozporu s ochranou životního prostředí. Jen v tom případě, že bude průmysl a ekonomika dýchat s přírodou, bude s ní v souladu, jen potom budou zdravé lesy, zelená města a čistý vzduch. Proč by průmyslníci měli mít zájem na špatném životním prostředí?

Ministr Drobil nastoupil na své místo z byznysu. Pracoval v advokacii a coby politik z Ostravska, tedy nejpostiženějšího kraje v republice, měl přehled o hlavních rizicích pro životní prostředí. Právě proto mohl přinést do úřadu mnoho praktických pohledů a také zkušeností z praxe.

V neposlední řadě byl Pavel Drobil dlouholetým komunálním politikem, který svoji funkci nedostal jenom na základě politické loajality (jako například Libor Michálek), ale propracoval se k ní každodenní činností, ať již na moravskoslezském hejtmanství, tak ve strukturách ODS. Z tohoto pohledu je jeho odchod rozhodně škoda.

Autor je výkonným redaktorem CEVRO Revue

Klic.blog.idnes.cz