Jiří Paroubek nechal pokřtít svou fungl novou dcerku. Jak ho nemám rád, opravdu, upřímně a z celého srdce mu přeji jeho fungl novou manželku i jejich dcerku. Empatie, neboli vcítění mi není cizí. Také jsem si v poněkud přezrálém věku pořídil s novou manželkou i nové dítko. Jen jsem – jako upřímný a poctivý neznaboh – vynechal ten křest, jako záležitost dle mého soudu zcela zbytnou.

Médii – především bulvárními – okamžitě proběhly zprávy, jak že velkopansky byla Paroubkova dceruška při křtu oděna a především obuta. Snímek detailu něžných botiček s nápisem DIOR se objevil v řadě medií. Do tohoto okamžiku malichernost. Nic než malichernost.

Kdyby nenásledovaly podrážděné reakce ze strany Paroubkovic rodiny o tom, že, jde o "nevybíravé útoky". I s tím nelze než souhlasit. Útoky jsou to vskutku nevybíravé. Nezdráhám se říci, že hnusné. Proč si to myslím.? Protože to jsou jednoznačně útoky závistivé.

Kdo ale postavil svou volební kampaň na závisti chudších vůči bohatším? Kdo říká, že je třeba bohaté zdanit, aby chudí dostali třináctý důchod? Jinými slovy – kdo říká, že bohatý je třeba pořádně vosolit, aby se chudý nemuseli moc starat?

Bohužel nemám VUML, už jsem to nestihl, ale mám pocit, že pra-autorem těchto závistných postojů byl už Marxovic Karlík. Přes Vlaďku Uljanova, Jozífka Džugašviliho, Gottwaldovic Klému a další tyto skvělé, bohužel dosud nesmrtelné myšlénky převzal i Paroubkovic Jiřík. Tak ať se nediví.