Nebudeme se za něj muset stydět!

V ČR je jen málo lidí, u kterých by byla záruka ve dvou věcech: jednak že se nenechají strhnout korupcí (presidentskou milost nebudou rozdávat za peníze) a jednak že nebudou dělat ostudu v zahraničí (například nebudou veřejně krást plnicí pero).

Máme obrovské štěstí po čtyřiceti rocích budování socialismu a dvaceti rocích budování kapitalismu v tom, že někdo takový mezi námi vůbec je. Za takovou osobu lze pokládat právě Karla Schwarzenberga.

Pochopitelně k němu můžeme mít spoustu výhrad a jistě je i mnozí z nás máme: předně tu, že se vůbec dal do holportu s Kalouskem a také že držel při životě současnou i minulou vládu. Asi mu lze vyčítat i to, že se měl angažovat v různých věcech, mimo jiné třeba v důrazu na naše zapojení do EU víc, když podle jiných by naopak měl být v tomto směru rezervovanější a hájit spíš naši svrchovanost. Pozastavovat se lze i nad tím, že špatně vyslovuje či naopak báječně spí, je pokročilejšího věku či nesdílel s námi naše strasti za komunismu.

President republiky má ovšem dva základní úkoly: předně důstojně reprezentovat stát v zahraničí a také nerozeštvávat svou vlastní aroganci či arogancí svých poradců celou společnost. U Karla Schwarzenberga je záruka v tom, že ani jedno z toho dělat nebude.

Budovat spokojenou společnost znamená mimo jiné mít presidenta takového, že se za něj nebudeme muset stydět. Kéž se toho dočkáme!