V okurkové sezoně se najednou vynořila „kauza Fremr“, kterou mnozí brali jako jednu z dalších dovolenkových kauz, jako je jízda Petra Pavla bez helmy na motorce Jawa 350. Která by vůbec podle ekologistů a zelených ve vedení EU neměla už vůbec na silnici co dělat. Nebo s kauzou primátorky Brna Vaňkovou, která si zřejmě někde „šňupla lajnu koksu“.

To jsou všechno ovšem prkotiny proti provalení politického vředu, který způsobili „poradci“ presidenta a senát, když vybrali na ústavního soudce JUDr. Roberta Fremra. Já vím, že „vrána k vráně sedá“. I to, že odborná „bratrstva“ jsou v každém význačném povolání. Třeba mezi lékaři, právníky, policisty ale také soudci. Pokud však bývalá ústavní soudkyně JUDr Eliška Wagnerová považuje nynější diskusi o činnosti soudce Fremra za normalizace za „bouři ve sklenici vody“, nestačím se divit.

Zkušená a významná znalkyně práva, sama v politice aktivní, s všeobecně kladným hodnocením její práce z hlediska společnosti i odborníků se postaví v kauze Fremr za stanovisko JUDr Rychetského, který napsal v článku pro ČTK: „Případy emigrantů byly nejlehčí kauzy, říká končící předseda Ústavního soudu“. Pokud bagatelizuje činnost JUDr Fremra jako trestního soudce za normalizace, pak se mi ježí na zádech zděšením chlupy. Soudce Fremr prý vlastně nic špatného neudělal. Soudil dle „zákona“ a většinou prý ani obžalovaného neviděl (sic !!!). A prý mu vlastně rozsudkem nijak neuškodil, protože dotyčný byl stejně v zahraničí. To je skutečně neuvěřitelné „chucpe“.

I kdyby ze stovek odsouzených za nedovolené opuštění republiky jen jeden jediný byl odsouzen do vězení, pak pravdou je to, jak říká Kristus: „“ublížil-li jsi jednomu z nás, ublížil jsi všem“. A navíc, to oba slovutní právníci přehlíží ve své bohorovnosti jako „kolaterální“ a zanedbatelné zločiny, které byly způsobeny celým rodinám odsouzených? To si nepamatují, jak vždy ihned po rozsudku, jehož nedílnou součástí bylo i zabavení majetku, se vždy na domy, chaty, pozemky a další majetek odsouzených vrhli „zasloužilí komunisté“. A jak se obecně vědělo, mnozí pracovníci justice nevyšli na prázdno? Proč si myslíte, že tyto případy soudili obzvláště „prověření soudci“?

Podle dostupných údajů soudce Fremr odsoudil stovky „útěkářů“ k propadnutí majetku a s nimi i tedy tisíce jejich příbuzných. Soudce Fremr je možná sympatický dnešnímu JUDr Rychetskému, který se v posledních letech choval, a hlavně vyjadřoval jako by byl stále členem staré marxistické KSČ a je setsakra jiným Rychetským, než když jsme podepisovali Chartu. Tak jiným, že se od jeho politických „výlevů“ a činů v posledních letech musel nastupující předseda Ústavního soudu Baxa distancovat.

A ono nejde v celé kauze jen o ty rozsudky z dob normalizace. Ono už tehdy hloupé heslo: „nejsme jako oni“ došlo až tak daleko, že jsme oproti třeba Polsku, Maďarsku, Rumunsku a bývalé NDR ponechali ve funkcích téměř všechny normalizační soudce a státní zástupce. A proto jsme tam kde jsme. Jako balvan na nás leží nevyrovnání se s vlastní minulostí, a hlavně s minulostí lidí činných v justici a státním zastupitelství. Zůstali jsme někde tam, kde bylo Západní Německo v šedesátých letech. Teprve na nátlak ze světa bylo Německo donuceno otázku spolupráce nacistických soudců a justice s totalitním režimem otevřít. A německou justici tak sice pozdě, ale přeci jen vyčistit.

Náhlý blahobyt, který Češi po roce 1989 zažili prvně do doby nacistické okupace v roce 1938, překryl všechny tyto problémy „radostnou mlhou“ na dlouhou dobu. Až teprve volba bývalého agenta komunistické rozvědky a následně „demokratického“ generála otevřela Pandořinu skříňku.

Mne osobně děsí ještě to, že nejen že se mladý soudce Fremr aktivně zúčastnil systému, abych citoval JUDr. Pavla Rychetského na systému, kdy se šlo rychle v očích soudruhů „zasloužit“, protože šlo: „…. o snadné kauzy a bylo tak možné „nahnat čísla“ rozsudků“.

Osobně mám pocit, že pan JUDr Fremr při své nové „demokratické“ činnosti např. u mezinárodních soudů, kde litoval, že nemůže soudit také vojáky USA a Izraele a hlásil se tak k novodobému antisemitismu „woke“ marxismu, protože tím by si také udělal dobré oko, zůstal tím stále stejným normalizačním „aktivním“ přikyvovačem.

Generál Pavel, sám cvičený komunistický agent, který včas přešel na „správnou stranu“, je dnes na rozcestí. Bude podporovat bývalé uvědomělé soudruhy z dob normalizace, kterého mu podsunou jeho poradci a ti, co jeho kampaň platili, nebo se ukáže jako demokratický president? Je to na něm. Těch přešlapů už má na kontě dost.

Můžeme si počkat, až všichni normalizační soudci vymřou. Ale je nutno si pamatovat toto: Nebezpečné ideologie, jakou je marxismus, se šíří od starých k mladým, pokud je necháte, a dokonce v praxi podporujete.

Obhajoba obhájců soudce Fremra musí být vykázána do patřičných mezí. Už dávno, jak se to učí každý student na první přednášce z práva, se nikdo se nemůže zříci odpovědnosti za zločiny výmluvou na to, že to měl nařízeno. A že to bylo „obvyklé“.