Máme za sebou volby a těžko říct, o čem jiném psát Poslední slovo. Kdo v nich vyhrál? Můžeme se podívat na sloupečky s výsledky a je to jasné a o tom se teď mele ze všech stran. Volby ovšem nejsou jenom strany a voliči, jsou tu i jiné subjekty.

Tak třeba politologové. Ti si stěžovali, že je předvolební kampaň nudná. Těžko soudit, co by se mělo stát, aby jim připadala zábavná a dramatická: jeden z vedoucích protagonistů je nohou v kriminále a pokoušel se v závěru kampaně tam nahnat jiné protagonisty a do toho vjížděli piráti s autobusem pomalovaným kriminálníky, jimž hlavní pirát dělá biřice. Je třeba nasadit hodně vysoko laťku zábavnosti, abychom považovali tuhle show za nudnou. Možná by politology pobavila rekonstrukce popravy jednadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí.

Pak ty volby přišly a s nimi i výsledky. Brzy tedy přijdou na přetřes průzkumy veřejného mínění. Dívám se na sloupečky Medianu. Ano je nejvyšší, na 25 procentech. Hned za ním sociální demokracie, jak by se v Lidovém domě radovali! Takto bych mohl otáčet nůž v ráně do omrzení a to by nastalo hodně rychle. Když ale nad sloupečky zabadáme, zjistíme, že se moc nelišily od pravdy. ODS jedenáct a půl, předpověď devět. Sociální demokrati sedm a tři čtvrti v reálu, předpověď dvanáct a půl. Když uvážíme, že polovina voličstva ještě před barákem nevěděla koho volit, nejsou ty odchylky katastrofální.

Volby můžeme ale brát jako sportovní klání. Je v nich určité pořadí. Ano vyhrálo, to se vědělo, že to tak bude. Ale to pořadí! Že bude ODS druhá a že Piráti předběhnou o pár fousů Okamuru, to si netroufal předvídat nikdo, o kom bych věděl (dodávám opatrně). A že komunisté budou pátí a sociální demokrati šestí, to je opravdu zásadní překvapení těchto voleb.

Jak je to s médii? Ta se ve volbách angažují už ze své podstaty. Tady se musím zabušit omluvně do prsou, málokdo z nás se dokázal ovládnout, aby psal objektivně a nikoli aktivisticky. Proto jsem s tak velkým zájmem čítal Erika Besta a taky jsem si všiml, jak o něm začali roztrušovat, jak to s ním vlastně je a jestlipak on vlastně není žádný Američan, ale ruský šváb. Aktivismu jsme si v tisku i na webu opravdu užili a když pak shrneme celkový dojem, dojdeme k závěru, že média vlastně nemají vliv, přinejmenším ne takový, jaký samy sobě připisují. Pana Okamuru do České televize pustili, až když to bylo ze zákona nařízeno, a přesto jednu chvíli stál na druhé příčce a nakonec je na čtvrté s tím, že druzí a třetí ho převyšují jen nepatrně. A že Babiš i po soustavné dělostřelecké ofenzívě skoro sáhne na třicetiprocentní metu, to svědčí o tom, jak málo lidí na dělostřeleckou palbu slyší.

Konečně k té kampani. Kdybychom ji měli brát vážně, pak bychom došli k závěru, že se budeme mít po volbách jako v ráji.

Především všichni dostaneme přidáno. Pořídíme si nová auta a jimi se budeme prohánět po nových dálnicích a pak zagarážujeme v nových domech, které si postavíme.

To bude dobré.

Veřejný prostor bude příjemný a přehledný, protože všichni politici budou sedět v kriminále. To bude taky dobré.

Má to háček, sliby brát vážně nemůžeme, a tudíž je třeba se spokojit s vizí, nastíněnou v oné židovské anekdotě, kterou zhustím do pointy: jak se rabína ptali, proč tolik běduje, zdali přijde válka nebo nastane morová pohroma, a on na to, že se chystá něco mnohem horšího – bude to furt stejný.

Teď přiznám, že na tenhle žertík jsem přišel ještě před volbami. Teď ho budu korigovat. Nebude to furt stejný. Brzy se budeme chystat na kampaň do předčasných voleb.

LN, 23.10.2017