"Nejsou-li dobré zprávy k dispozici, je potřeba těm špatným dodávat veselé vyznění," praví se v české komedii století. (Hergot, neporušil jsem něčí autorská práva?!)

Víte například, že národ mohl být spasen už daleko dřív? Nestalo se a může za to jedna epizoda z prezidentské volby 2003. Do druhé volby nastoupil Miloš Zeman, ještě před několika měsíci přesvědčující tehdy redaktorku Bobošíkovou (později též kandidátku), že ani jeho rakev za řadu let neodpoví nic jiného, než: "Do politiky nikdy zpět!" Do druhé volby proto, že se rozhodl zjevit jako "spása národa" po nezdařené volbě první. Jenže k tomu bylo nezbytné první volbu "nezdařit", což se zdařilo, neboť Zeman měl na to lidi. Uvnitř ČSSD. Tito ovšem postrádali některé dovednosti v použití základních početních úkonů, které obvykle ovládají žáci páté obecné. Při první tajné volbě v parlamentu stačilo volbu Petra Pitharta "nezdařit" o 1 až 3 hlasy, oni však vyrukovali kanónem na vrabce a udělali "nenápadnou" díru 16 (nebo tak nějak) hlasů v propočtech. To ovšem rozlítilo protistranu v ČSSD a výsledkem byl odjezd spásy národa po prohře na Vysočinu a probírání kartiček 23 (nebo kolika) zrádců krhavým zrakem. Cože? Že jen reagovali na předchozí zradu? Jistě chápete, že podraz v zájmu a proti zájmu Miloše Zemana jsou dvě docela rozdílné věci!

Jestli trumfovým esem specifické Zemanovy karetní hry byl hlavní viník, tedy on sám, jsme se nedozvěděli. Leč s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou na jedné kartě se skvěla chlapecká tvář Stanislava Grosse. Zklamání z Grosse spočívalo daleko spíš v prezidentské volbě, než v jeho obratných finančních operacích.

Ostatně, když u Zemana dělal předsedu poslaneckého klubu Stanislav Gross, Zemanův jakýs podržtaška smolil agendu vtipně zvanou "Olovo", takto denunciaci Petry Buzkové. Smolič to byl zjevně kromobyčejně nápaditý, neboť po značné námaze vypátral, že jakožto študačka se PB účastnila veselých kolejních večírků. Považte! Škoda, že nezabrousil dále do historie. Mohl například zjistit úděsnou skutečnost, že v batolecím věku se Petra Buzková počurávala, a to tak, až musela nosit pleny. To, jak jistě uznáte, je pro politika zcela diskvalifikující skutečnost. Přesto je faktem, že řečená místopředsedkyně Zemanovy ČSSD nikdy nic neukradla, což se o řadě Zemanovi daleko bližších osob s takovou jistotou tvrdit nedá.

Přes všechna tato strašlivá protivenství nás spása národa neminula a to našimi vlastními hlasy. Ještě, že tak! Jinak bychom snad museli být spaseni proti vlastní vůli.

A nejen to. Získali jsme ještě vládu a prezidentskou kancelář s odborníky na každém postu. Shodou podivuhodných okolností všichni tito nezávislí, spičkoví odborníci straní jedné politické formaci (pokud už nejsou jejími členy), která, co čert nechce, nese zrovna prezidentovo jméno. Pan důsledně apolitický kancléř, necítě se býti politikem, byl v minulých dnech tak vyčerpán předvolební kampaní jako volební lídr jednoho z volebních krajů, že na své hlavní pověření vrchního chrliče krávovin zcela zapomínal. Ale alespoň si udělal čas, aby v novinovém rozhovoru pouvažoval nad problémem, který jej velmi trápil. Až bude tím ministrem (jedno čeho) za SPOZ, koho si zvolit za premiéra? Ještěže vždy dobrotivý český lid pana kancléře tohoto tíživého dilematu zbavil.

Mohli jsme vám dát vládu a kráááásnou, ale my jsme řekli NE! (Hm, tak to je zase Čtvrtníček.)

Popravdě řečeno, všichni musí tušit, že v dlouhodobém souboji Sobotka - Hašek v ČSSD za delší konec tahá ten mladší, k prezidentově vůli nepřihlížeje. Má oproti Sobotkovi celou řadu politických předností: je ambicióznější, má silnou afinitu k moci, navíc vhodně vyváženou deficitem skrupulí. Lidově řečeno, Sobotka je na to moc "hodnej" nebo "měkkej", jak chcete. Ovšem načasování rvačky o velení na okamžik, kdy koráb v bouři nabírá vodu, má potrhané lanoví a hrozí, že půjde ke dnu, je vrcholem stupidity. A způsob provedení? Jedním slovem: křupanský. Navštívit skupinově bez pověření hlavu státu, které mají doporučit příštího premiéra, aby převzali doporučení koho doporučit? Já na jejich místě bych prezidenta jemně upozornil na osud strany SPOZ, která se také řídila jeho neocenitelnými radami. Mimochodem celou akci provozují právě ti, co tak zpatlali už výše zmíněnou prezidentskou volbu 2003. Buďto přímo personálně (Škromach), nebo alespoň typově a mentálně. Od Haška bych přes všechno očekával cosi elegantnějšího.

Když k této akci připočteme pozoruhodné chování Hradu k univerzitním rektorům a profesorům, názory, že zvyklosti jsou idiotské (což, předpokládám, platí i pro zvyklost povinné úcty k hlavě státu), a tvrzení, že morálkou se ohání kdejaký hajzl (to je pravda, ale má to snad znamenat zrušení morálky?), chce se mi říct, že tento způsob spojování společnosti jeví se mi býti nešťastným. (Sakra, zase citace; Vančura, že? Dá se vůbec něco napsat bez citace nebo parafráze?).

Ale nezoufejme! Podobně jako řada našich prezidentů v historii, namátkou Antonín Zápotocký nebo Václav Klaus, i ten současný je spisovatel. Nepochybně vytěží ze svého účinkování druhé pokračování svého svěžího dílka "Jak jsem se mýlil v politice" a tentokrát se bude moct rozmáchnout opravdu doširoka.

V jednom je Miloš Zeman ovšem zcela neomylný. Ve své schopnosti obklopit se pitomci.