Poté, co volby do Evropského parlamentu, první kolo voleb ve Francii, volební průzkumy v Německu, a dalo by se pokračovat, dopadly a dopadají tak, jak dopadají, jsme vždy svědky velkého divení se, kroucení hlavami neřkuli nechápavého pokyvování a povýšeného žehrání na účet voličstva ze strany politiků „tradičních“ stran.

Ale zcela upřímně, opravdu se tyto výsledky nedaly čekat, je čemu se tak divit, kroutit hlavou a skuhrat? Pokud přijmeme jako základní postulát, že v demokratickém státě politici mají sloužit svým občanům, snažit se naplňovat jejich zájmy a řešit problémy, které je pálí, jsme na stopě odpovědi.

Pravda je osvobozující, a „tradičním“ politikům by prospělo se jí podívat do očí. Mají opravdu pocit, že naplňují onen výše uvedený postulát? Že slouží svým občanům, a snaží se o jejich blaho a řeší jejich reálné problémy? Mám pocit, že alespoň z velké části ne, a namísto toho povýšeně vnucují občanům své vize bez sebemenší reflexe.

A pokud to „tradičním“ stranám občané dají ve volbách „sežrat“, tak jejich představitelé jako reakci spěchají ty, kteří je v demokratických volbách porazili, pošpinit přídomky „extrémní pravice“ a podobně, a vytahovat na ně různé reálné nebo domnělé hříchy mládí i současnosti. Nebudu zde zabíhat do teorií typu, kde je ta míra, kdy pravice již není „normální“ alebrž začíná býti „extrémní“ či „krajní“, kdo tuto míru stanoví, a kdo konečně posoudí, zda míra byla překročena či nikoliv. To je téma jiné úvahy.

Spíše se zamysleme prakticky. Například proč Němci v eurovolbách zatratili vládnoucí koalici, a kromě CDU/CSU hromadně volili AfD? Opravdu se nedivme a nezlobme se na Němce, že dali hlasy straně, jejíž představitelé sice snad někdy relativizovali německou vinu na hrůzách druhé světové války. Neznamená to, že všichni tito voliči jsou zakuklenými nácky. Podobně současné francouzské parlamentní volby. Voliči Národního sdružení Marine Le Penové nejsou nutně a jen utajenými nacionalisty, xenofoby a jinými -foby. Podobně vítězství Bratrů Itálie, a tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Prostě tyto strany dokázaly přesvědčit voliče, že mají vůli se věnovat jejich reálným problémům a jejich obavám, respektive, což je smutné, ale zdá se, že i to stačí, tyto problémy a obavy dokázaly alespoň pojmenovat pravými jmény, a nestrkají před nimi hlavu do písku, nelakují vše na růžovo, neřkuli okřikují občanstvo, že je nevzdělané, zpátečnické, a nechápající výzvy doby.

Lidi opravdu spíše trápí drahá elektřina a plyn a tím upadající průmysl, bojí se hrozby propouštění a možných osobních finančních problémů. Tato rizika ale hrozí ne z důvodů praktických či vyvolaných jevy mimo naši kontrolu, ale z důvodu nesmyslné ideologické na sílu tlačené a technicky nezvládané zelené tranzice. Lidé se obávají zdražení benzínu a nafty a tím potažmo všeho, protože všechno se alespoň jednou sveze náklaďákem, a to z důvodu opět ideologického uvalení kvazidaně (emisních povolenek) na paliva. To vše v situaci, kdy zbytek lidstva pálí a pálí uhlí a všechno co hoří, aby si zajistil dostatek levné energie, zatímco EU chystá ožebračení své populace v naivním očekávání, že strhne příkladem zbytek světa. Lidé nechtějí zákaz spalovacích motorů, protože mnozí tuší nebo ví, že na bateriový elektromobil nebudou mít, anebo jeho provoz organizačně nezvládnou – nebudou mít kde nabíjet, nebude jim stačit dojezd, což vše má potenciál jim způsobit obrovské problémy a de-facto překopat život. A zase, to vše v situaci, kdy třetí svět jezdí starými neekologickými auty ve špatném technickém stavu, a není vůbec realistické očekávat, že se to v dohledné době změní. Lidé nechtějí zdražení kdečeho, protože EU v až svaté prostotě věří, že uvalením ekologického cla přinutí indické nebo turecké ocelárny dekarbonizovat svou výrobu. Je velmi naivní se domnívat, že to udělají, protože by se bez našeho odběru neobešli. Je to přesně naopak, my usilovně pracujeme na tom, abychom neuměli ocel doma v EU vyrobit, takže ji budeme muset dovážet a clem si ji a všechny výrobky z ní sami sobě jenom zdražíme. Lidé vidí, že v jejich druhdy bezpečné zemi roste násilná kriminalita, za kterou ač se to nehodí a skoro ani nesmí říkat, stojí nikoliv starousedlíci. Že se v jejich zemi objevují agresivní skupiny, a to opět ne domácí provenience, které se netají tím, že demokracií pohrdají, nemíní se řídit zákony a zdejšími nepsanými pravidly, a ba naopak nám chtějí neurvale vnutit pravidla svá.

Evropané opravdu nechápou, proč by měli chudnout, a proč by měli tolerovat, nedejbože chápat různá extempore nepřizpůsobivých skupin.

Němcům asi opravdu více záleží na tom, že jejich politik se zasadí o to, že nebude zakázáno v zimě topit plynem nebo topným olejem, protože na osamělém statku někde v Bavorském lese to ani jinak nejde, než na tom, že se snad onen politik někdy dopustil, často domnělého, relativizujícího prohlášení ohledně nacismu.

Francouzům asi opravdu více záleží na tom, aby v jejich městě bylo bezpečno, nebo že jim nikdo nevypálí nebo aspoň neposprejuje kostel, než na tom, že si Le Penová někde někdy „pustila pusu na špacír“ na citlivé téma.

Na rozdíl od „tradičních“ politiků prostě tyto strany hovoří o tématech trápících „obyčejné“ lidi. „Tradiční“ strany na otevření těchto témat reagují od reality odtrženými teoriemi o klimatické změně a o tom, jak ožebračením obyvatelstva a zneschopněním sama sebe EU čítající cca 18% světové populace tuto „změnu“ zvrátí, od reality odtrženými teoriemi o multikulturalismu a o přínosech ilegální imigrace, a tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Tito „tradiční“ politikové dnes stojí na rozcestí. Buď se vrátí nohama na zem, anebo je voliči smetou do propadliště dějin. A jestli se kvůli tomu dostane k moci někdo, koho si opravdu nepřejeme, budou hlavními viníky jen a pouze oni. Doporučuji studium meziválečných německých dějin.