Seriál iDnes Zmařené dotace je vskutku festivalem mrhání veřejnými penězi. Většinu případů by snad nevymyslel ani sehraný tým hollywoodských scénáristů. Rozhledna za sto milionů vysoká šest metrů? Retenční nádrž, ze které vytekla voda? Hasičská zbrojnice bez hasičů? S evropskými penězi není nic nemožné.

Celá naše zem jako by propadla dotačnímu šílenství. Úspěšnost vlády a komunálních politiků se dnes měří podle toho, kolik eurodotací zvládli vyčerpat. Někde se okolo evropských fondů vytvořily doslova mafiánské struktury a občas to dokonce někde praskne, jako třeba v případě ROP Severozápad. Nakonec jsme však stejně byli přes média peskováni, že jsme vyčerpali zbytečně málo.

Jezoviti Karla Havlíčka to věděli dobře:

Et ne nos inducas in tentationem.

Když ti dávají, ber honem.

Možná by někdo chtěl namítnout, že to jsou ojedinělé excesy, které více než vyvažují dotované „úspěchy“. Ostatně modré cedule „Sponzorovala EU“ vídáme všichni na každém rohu (každý projekt obsahuje povinně štědrou položku na propagaci EU).

Musím uznat, že když jsem v roce 2014 jel v Bulharsku ze Sofie do města Dupnitsa po zbrusu nové EU-sponzorované dálnici, v Dupnici chodil skrz EU-sponzorovaný parčík a cestou do Rilského kláštera viděl vyrůstat další úsek EU-sponzorované dálnice, tak jsem pochopil, proč asi tolika lidem připadají dotace přitažlivé. Na to bychom se přeci sami nezmohli. Tady se všechno rozkrade a na nic pořádného nejsou peníze. Tak aspoň že ta Unie pro nás něco udělá...

Chápu to, ale nesouhlasím. Jsme sice „malá“ země, ale zdaleka ne tak malá a už vůbec ne tak zaostalá, abychom museli trpět komplexem méněcennosti a neustále obracet naše zraky k někomu většímu, bohatšímu a „vyspělejšímu“ s nadějí, že se o nás postará.

EU se tedy stará a peníze rozhazuje plnými hrstmi. Peníze, které evropští politici sebrali svým občanům, a my se podle vzoru „co je doma, to se počítá“ pokrytecky radujeme, že jsme vůči Bruselu v čisté pozici (přitom nejsme).

A to nejlepší na konec – máloco je skutečně zadarmo a nejinak je tomu v případě evropských dotací. Cenou za členství v oné elitní společnosti, která se tváří, že nemá na práci nic jiného než dobro nás všech, je postupná ztráta suverenity a povinnost přijímat stále nová a nová nařízení a nesmyslné regulace.

Posledním výstřelkem Evropské komise je plán na vytvoření jednotného trhu s uprchlíky, který by vzal členským státům právo rozhodovat o udělení azylu. Za kolik kilometrů dálnic, kolik Čapích hnízd a dalších zmařených dotací stojí takový výhodný obchod?

Autor je člen Republikového výboru Svobodných