9.12.2022 | Svátek má Vratislav


AUTOPRŮMYSL: Havana náš vzor a cíl

1.11.2022

Jenom 15 měsíců to trvalo a automobilový průmysl Evropské unie, dosavadní pýcha inovačního a technického umu, byl fakticky pohřben. V červenci 2021 byla představena legislativa a v závěru minulého týdne vše bylo na úrovni jednání Evropské rady a Evropského parlamentu schváleno. Po roce 2035 nebudou smět být prodávána a tudíž ani vyráběna osobní auta, jež by neměla nulové emise. Sotva něco na tom změní, že realizace procesu má být znovu zhodnocena v roce 2026.

Přestože o to usilovaly Slovensko, Maďarsko, Itálie či Rumunsko, politici EU neschválili podporu vývoje, který by byl technologicky neutrální, tedy aby spalovací auta měla naději v pohonu syntetickými palivy. To bude ponecháno na soukromé iniciativě, což bude také spolu s vodíkovým pohonem zřejmě pro tržní uplatnění velmi drahé a pro minimum bohaté klientely.

Překvapení až nadšení nad hladkým průběhem úspěchu tvrdého tlaku na totální elektromobilitu neskrýval ani hlavní ideolog Green Deal for Europe, místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Podle jeho slov „dohoda vysílá silný signál průmyslu a spotřebitelům: V Evropě nastává posun k mobilitě s nulovými emisemi“. Elektrická auta jsou tak prvními z opatření obsažených v legislativním balíčku Fit for 55, což je praktické naplnění politiky Green Deal.

Tristní na tom je skutečnost, že celému procesu doslovné popravy současné podoby autoprůmyslu v EU aktivně asistovala Česká republika. I když před časem ještě premiér a předseda ODS Petr Fiala hovořil o šanci, že by i český autoprůmysl aspoň z 10 % mohl vyrábět oblíbená auta se spalovacími motory, nyní Česko a její reprezentace se nechaly převálcovat zelenou ideologií. Přece se nehodí, aby Česko jak předsednická země nastolovalo aktivně nějakou agendu, Česko prý musí dialog členských zemí EU konsensuálně „moderovat“. Takhle se naplnila vize Franse Timmermanse, který na zeleném ideologickém summitu v září v Praze jinými slovy řekl, že jakmile se podaří pro Green Deal zlomit Čechy, ostatní členské země už prý Komise zvládne.

V květnu 2019 na okraj vrcholné schůzky EU v Rumunsku tehdejší český premiér Andrej Babiš prohlásil, že elektromobilita je začátkem konce českého autoprůmyslu. Poté snaživě a konformně všechny dokumenty Green Deal v Bruselu podepisoval. Současný – deklarativně konzervativně pravicový - předseda vlády Petr Fiala proti tomuto levičáckému zelenému projektu neudělal nic.

Český automobilový průmysl představovaný třemi finálními výrobci aut (Škoda, Hyundai, Toyota) a vyspělými výrobci dílů a komponentů před covidovou krizí svou produkcí tvořil 10 % HDP, čtvrtinu českého exportu a dával dobrou práci přímo 170 tisícům lidí a nepřímo dalšímu čtvrt milionu zaměstnanců. Po Slovensku bylo donedávna Česko druhou zemí na světě v počtu vyráběných aut na jednoho obyvatele. Zdá se, že vláda ČR si význam tohoto odvětví neuvědomuje.

Až se bude kdokoli v budoucnu ptát, jak se mohlo přihodit, že autoprůmysl vinou násilně nařízené elektromobility přispěl k zásadnímu poklesu ekonomiky ČR a k očekávanému růstu nezaměstnanosti, vzpomeňme si vedle Bruselu také na naše národní politiky. V neposlední řadě na odpovědnost konzervativní ODS premiéra Fialy, která zřejmě zapomněla, že trh nelze znásilnit ideologií a dotacemi. A už vůbec ne ve prospěch pofiderního „světlého zeleného zítřku“ s nástrojem přerozdělování bídy a nedostatku. A je jedno, že klíčové resorty průmyslu nebo životního prostředí vedou ministři za jiné koaliční strany. Klíčovou vládní odpovědnost občanským demokratům nikdo neodpáře.

Přitom vládní analytici mají k dispozici stanoviska renomovaných vědců mj. z ČVUT, že kvůli emisně náročné výrobě i půltunové baterie ze surovin a technologií většinově kontrolovaných Čínou vlastně elektromobil emisně nevyrovná za celou svou předpokládanou životnost emisně méně náročnou produkci konvenčních aut. Nemluvě o neekologickém dobývání lithia, kobaltu a dalších surovin nezbytných pro elektromobilitu. Dle analýzy Mezinárodní agentury pro energii z května 2021 planeta Země nemá na všechny zelené plány dostatek surovin.

Naprosté odtržení vládnoucích českých elit od národa dokumentuje v případě násilné elektromobility fakt, že jí racionální a skeptičtí Češi hrdě ukazují záda. Za léta marketingové, píárové a politické masáže se v tuzemsku prodalo na 13 tisíc čistě elektrických aut, většinou firmám, které si tím vylepšují své zelené ego a obsah plnění norem ESG. To jsou asi zanedbatelné dvě promile z celkového počtu registrovaných aut v ČR. Přitom prodej nových aut se snižoval v ČR i řadě evropských zemí nejen vinou covidu, ale i tento rok. Hluboká hospodářská recese v důsledku neúnosných cen energie opět zaviněných zelenou ideologií Green Deal krizi odbytu automobilů ještě prohloubí.

Představa, že když v ČR i EU nakonec zbydou v nabídce jen elektrická auta s mizernou přidanou hodnotou za cenu milion a více korun, tak se odpor zákazníků a poptávka nakonec „zlomí“, je absurditou sama o sobě. O to více v konfrontaci s prudkým zchudnutím střední třídy a likvidací její kupní síly. Také v západní Evropě nakonec dojdou peníze na dotace elektrických aut, za něž bude v ČR podpořen nákup e-eut jen pro firmy a státní instituce. Nastává omezování mobility, což zásadním způsobem omezuje naši individuální svobodu! Připomeňme si rovněž, že už v roce 2025 vinou zelené politiky ČEZ a zavírání stabilních uhelných zdrojů bude Česko závislé i na dovozu elektřiny. Odkud a za kolik, když dovážet budou chtít kolem nás všichni, a čím chtějí ty miliony elektrických aut nabíjet?

Všude kolem sebe autor článku slyší hlasy Čechů, kteří se chystají koupit svůj poslední kvalitní automobil se spalovacím motorem na benzín či naftu. Protože ten bude muset vydržet ještě hodně dlouho poté, co zákaz prodeje konvenčních aut začne v roce 2035 platit. V Česku tak nastane „havanizace“, tedy po vzoru západními sankcemi omezené komunistické Castrovy Kuby flikování starých aut, jež nemohly být nahrazeny novými modely. Aspoň že máme v Česku tradičně dobré automechaniky.

Jak vidno, totalitní, tentokrát levičácké zelené ideje, po novu importované z Bruselu (ale zase i z Berlína) za podvolené účasti národních politiků zemí, se k nám tlačí všemi směry, tentokrát zdůvodněné klimatickou hysterií. S naší bolestnou zkušeností s rudou a hnědou minulostí tohle přece nemůžeme dopustit! Nebo si budeme s německým spisovatelem Bertem Brechtem trpce říkat: „Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží!“