7.5.2024 | Svátek má Stanislav


ZLATÁ PADESÁTÁ: Plynové masky

21.1.2009

Vítejte v mém vzpomínkovém seriálu

Vzpomínám hned na to, hned na ono, takže lze číst na přeskáčku anebo nečíst vůbec. Narodil jsem se v roce 1945, takže ona padesátá léta jsem prožil ve věku od pěti do patnácti let. To je zajímavý časový úsek, na začátku je pískoviště a na konci už mladý muž myslí na holky. Taky duch té doby byl rozdílný - na začátku a na konci. Nehodlám ho analyzovat, přinejmenším v tomto seriálu. Jsou to skutečně jen střípky, jakýsi kaleidoskop a rád bych, aby budily spíš úsměv než nostalgii.

Plynové masky

Už si neuvědomujeme, do jaké míry následovala léta padesátá po světové válce. Její stopy byly patrné na mnoha místech - například na Trojském ostrově ležel dlouho trup letadla, snad letadla US Air Force sestřeleného nacisty. Ve Slapech, kam se naše rodina brzy po válce přestěhovala, se povalovaly na břehu Vltavy - v místech dnes hluboko pod hladinou přehradního jezera - trosky německých tanků.
A v každém vesnickém domku visely na půdě plynové masky.
Byla to oblíbená hračka. Měla jedinou vadu - masky byly na dětské obličejíky moc velké. Mám na ně vzpomínky věru jen mlhavé - vybavuju si pach gumy, vzpomínám na plechová pouzdra válcovitého tvaru. Němečtí vojáci po celou dobu války disciplinovaně nosili taková pouzdra, jak na vítězných pochodech, tak při útěku z polí výprasku. Ve vesnických domcích visela tato pouzdra s maskami a čekala na první plynový nálet. Ten nikdy naštěstí nepřišel.

Je to zvláštní, že se hospodáři hned nezbavili této válečné ozdoby, sotva válka skončila. Možná pod heslem "ono se to někdy může hodit" a "je to škoda vyhodit skoro novou masku" visely ty podivné objekty někde na trámku.
Dokud jsme je neroztahali a nezničili my, haranti.
Tak za tenhle vandalismus se nestydím.

Zemědělské stroje

Minulý týden jsem byl na Moravě v Krumvíři a tam měli za jednou chalupou starou mlátičku. Tak ty já pozoroval v chodu - tenkrát mi ale připadaly velké, díval jsem se na ně z výšky či spíš z nížky pěti, šestiletého kluka. Mlátičku poháněl parní stroj, tak zvaná lokomobila. Přes Google jsem našel, jak taková lokomobila vypadala, podívejte se sami. Mělo to vysokánský komín, topilo se v tom... myslím, že dřevem, mělo to veliký setrvačník a náhon na transmisi. Ty transmise visely ve stodole na hácích a čekaly, až na ně přijde čas, dlouhé a velmi široké kožené pásy.

Ta lokomobila ale dovedla pohánět ještě stroj na krouhání řepy, ten taky u sousedů měli, a možná dokonce i cirkulární pilu, je to možné?

K velkým výkonům mechanizace patřil i samovaz, stroj, který obilí kosil a vázal do snopů. Kdysi jsme tady na Psu diskutovali o samovazu a hlavně o provázcích na vázání snopů. Já měl v paměti, že měly na konci dřívko, a nechal jsem se ukecat, že se mýlím. Asi se mýlím, jenže stejně mi ta dřívka z mysli nevyradýrujete.

Jinak ale té mechanizace moc nebylo, pluh tahali koně nebo krávy (chudší zemědělci používali krávu k dojení i tahu, kdežto bohatší měli extra krávy a koně). Pak taky byl secí stroj, samozřejmě taky tažený zvířectvem. A žebřiňák? Dá se pokládat za mechanizaci?