Mraky tvoří peřinu a jakmile jsem viděl v noci z neděle na pondělí hvězdičky, bylo jasné, kolik uhodilo. Bude mrznout, až praští. A taky jo.

Jakpak asi vzniknul ten termín, že mrzne, až praští? Mráz rozhodně štípe. Dokud mi zima nechává uši na pokoji, nedbám. Začíná shora, od špiček uší a leze dolů. Nepraští.

Pak taky štípe do tváří. Je to maličké štiplavé žižlání tisíců droboučkých mrazivých prstíčků. Ale praštění? Ani nápad.
Nejvíc vnímám mráz na konečcích prstů. Musím často z rukavic ven, protože testuju foťák pro svůj web Digineff. Nic mě do prstů nepraští, jenom nějak pokouše nebo co - krátce, zima vleze pod nehty a tam bolí až ouvej.

Celkově vzato, zima si pak oblékne člověka jako kabát. Ano, stávám se vnější pokrývkou té potvory, která je ve mně a způsobí mi všechny ty výše popsané nepříjemnosti a rozdrnčí mi čelisti. Říká se, že pomůže grog. Nepomůže. Taky se říká, že pomůže horká lázeň. Pomůže.

Ale i když nakonec rozmrznu a vylezu z vany a ze zdvořilosti si uvařím grog, stejně nechápu, proč se říká, že je zima až praští.