PSÍ PŘÍHODY: Žvejkačka na uchu
Měli jste někdy žvekačku ve vlasech? Já tam jednou zapasíroval celé bago žvejkačky a maminka mu vystříhala pleš o velikosti pivního tácku. Dnes bych mohl mít na hlavě rozpatlaných pět žvejkaček. Což o mě nejde - Bart si vpasíroval do srsti na uchu žvejkačku!
Čert ví, kde k ní přišel. On je mocný žvejkač, ale zajímají ho jenom tenisáky. Ževjkačku prostě sežere jako cokoli, co se zdá být jedlé. Na očistné snahy reaguje asi tak vlídně jako Křovák při pokusech vytáhnout mu kruh z nosu. Čím se čistí psí ucho? Bebnzínem? Tvorovi, který má stotisíckrát citlivější čich než člověk? Kdyby tak byla čistírna psů... Byla by tam dlouhatánská fronta. Onehdy se Iris vyválela ve chcíplé rybě. Netuším, kde na ni narazila. Pravda, kousek od nás je rybník, ale Iris u něho nebyla. Procházeli jsme se po lesní cestě a po návratu smrděla rybinou.
Třeba se ta ryba někde udusila žvejkačkou. A zbytek té žvejkačky jsem našel na Bartově uchu.
Nezbývá, než planě teoretizovat o původu té nezdoby. A čekat, až se žvejkačka odrolí sama od sebe. Nejen ryba, ale i žvejkačka na uchu je smrtelná.
