Odpoledne jsem byl na louce za Oleškem jenom s Garinkou, Nora má pořád tu vachrlatou tlapu a musí se šetřit. Jdeme (já jdu, ona lítá kolem ě jako kometa) a najednou, kde se vzal, jezevčík. Pořádně velký a hladem doma jistě netrpí. Macek jezevčík, dalo by se říct.

Běželi k sobě, pozdravili se a odběhli jeden od druhého. Garina je někdy na pejsky přísná, tentokrát byla neutrálně zdvořilá. To proto, že poblíž nebyla Nora.
Kdo je ale poblíž? Rozhlížím se a po několika minutách bylo jasné, že je to pejsek osamělec. Ztratil se, napadlo mě. Pokusil jsem se ho přivolat. Přiběhl, zastavil se a koukal na mě. Vytáhl jsem z kapsy granulky, pamlsky na odměnu. A on, jak to viděl, otočil se a pelášil pryč. Pacholek mazaná pochopil, že ho chci lapnout. Nebyl to ztracenec, byl to samovenčicí pejsek. Držel se uprostřed louky a pátral po myšičkách. Až dopátrá, vrátí se domů.
Myslím, že v tom má praxi.

Pejskové a volby

Sledoval jsme obě předvolební debaty Drahoš – Zeman, úterní i čtvrteční. V obou případech jsem byl doma sám, Ljuba byla v práci. V úterý jsem měl po pravici Noru, po levici Gari, obě se mnou pečlivě sledovaly, co se v Hudebním divadle v Karlíně děje. Ve čtvrtek mě opustily, Gari si šla lehnout do ložnice na svůj pelech a Nora šla dolů na křesílko. Musel jsem tedy čelit vichru politiky sám.

Naskýtá se několik otázek. Přestala pejsky politika bavit? Nebo je zaujal pan Voříšek, kdežto paní Witowská jim nic neříkala? Nebo jim představa půldruhé hodiny připadala dlouhá?
Nebo byly zcela prostě pejskovsky ospalé?

Sova a skřivan

Hyena měla pauzu a to je neklamné znamení, že jsem vytáhl paty, tentokrát to bylo do Benátek, kde v sobotu začal Carnevale. Vrátil jsem se v pondělí večer, vítala mě Ljuba a Gari Nora, je to fajn se vracet, ať už po dnech, týdnech nebo měsících.

Teď už je vše zase v obvyklých kolejích. Píšu tuhle poznámku ráno. Vzbudila mě Nora, ona je typ skřivan, probouzí se časně a hned by ráno něco podnikala. Skřivani chodívají brzy spát. To Gari je… sova? Ona pozdě vstává. Zatímco sedím a píšu, ona je v pelechu a chrupká. Ovšem to ona, nikoli Nora, chodí brzo spát. Ta je schopná večer přijít a žďuchá mi frňákem do nohy a to znamená, otevři mi dveře do ložnice, já už neudržím víčka! Takže je to popletené. Ráno se Nora chová jako skřivan a Gari večer jako skřivan a… Je to fakt popletené.

Pravda je asi taková, že nejsou ani sova, ani skřivan. Jsou to pejskové.

Hračky plačky

Byla to taková pěkná chvilka včera odpoledne, u nás na zahradě na trávníku, svítilo sluníčko a Ljuba se zrovna vrátila s pejsky a pejskové se radovali a honili se. Viděl jsem oknem tu idylu, šel jsem k Ljubě a to zvýšilo u pejsků nadšení. Jsme všichni čtyři, vesmír je úplný, o to větší radost! Zvýšili rychlost a snížili poloměr kruhu, jímž nás obkroužili, a najednou bum, jedna vrazila do druhé a druhá do Ljuby, pěkně zezadu, do ohbí kolen. No a byl z toho karambol, Ljuba láteří na zemi, pejskové stojí a udiveně hledí, proč se ta jejich paní válí po zemi, copak ji to napadlo, vždyť většinou se chová celkem rozumně?

Ostražitosti není nikdy dost. Vyprávěl jsem to kamarádovi a on taky byl u takového karambolu, jenže šlo o novofouondláka a šlo to zpředu a byla z toho chirurgie. No a střetnutí cyklistky s klokanem jsme viděli včera mnozí z nás na webu. Ano, pejskové jsou velká radost.