Setkání v metru a tramvaji
Malé záhady...
Záhada první: Jdu do metra a v podchodu se na mne obrátil mladý,velmi slušně oblečený muž.
"Jste z Prahy?" otázal se.
Přisvědčil jsem. On na to nic neřekl, jenom sáhl dok kapsy převlečníku a vytáhl krabičku datlí.
Přidal jsem do kroku. Nechci se s nikým bavit o datlích, nechci řešit záhady v podchodu. Ale teď si tím hlavu lámu.

O pár metrů dále už začínal prostor metra a přistoupil jsem k automatu, abych si koupil lístek. Oslovil mě tentokrát Američan. Chtěl vědět, jak se ten automat obsluhuje. A hlavně chtěl vědět, jestli se z něho dají vydolovat lístky na tři dny. A teď jsem si uvědomil, že stojím před další záhadou: lístek na tři dny? V Paříži jsem si kupoval karnet, v Londýně jakousi šalinkartu s fotkou, ale v Praze - lístek na tři dny? Příště se budu informovat. Ale bojím se, že toho Američana už nikdy nepotkám.

Třetí setkání bylo nejblbější, v tramvaji. Ožralý Rusák, strašně ožralý, kolem něho tři míň, ale pořád ještě hodně ožralí Rusáci. Ten nejožralejší nakonec klesl na schůdky a tam usnul.
Poučení z toho není žádné, katarze se nekoná. Je jich tu dnes víc, než když nás okupovali, to je jediné, co k tomu lze dodat.

Patálie se směrovacím číslem
Znovu jsem byl s Ljubou cvičit taj-či a usmyslel jsem si, že si na to koupím gatě (chodil jsem tam v džínách a to je, myslím, trochu neuctivé ke starému bojovému umění). Zašel jsem do Myslbeku do Gigasportu a vybral jsem si lehké, příjemné kalhoty, s gumou v pase. Nesu ke kase. Slečna kasová vece:
"Řekněte mi směrovací číslo, kvůli výzkumu."
Kdybych byl prudič, měl bych skvělou příležitost. Nejsem prudič. Takže povídám:
"252 45."
Užasle na mne pohlédla.
"To je směrovací číslo naší vísky," vysvětlil jsem.
Nedůvěřivě hleděla na můj Borsalino klobouk a Aquascutum kašmírový zimník, z jaké že to vísky pocházím, pak naťukala to číslo a chyba lávky, kasa nechtěla číslo vzít.
Už jsem myslel, že budu muset falšovat výzkum a nadiktovat nějaké banální 120 00, abych se dostal ke gatím.
Ale slečna mi prodala gatě i bez směrovacího čísla. Možná, že se jí zželelo vesnického strejdy v kašmírovém kabátě Aquascutum. A obchodní politika firmy Gigasport se zhroutí a budou muset firmu přejmenovat na Mikrosport.

Konec bezvýhradné státní suverenity?
Evropská ústava je mrtva, stvořme nový dokument, na tom se shodli český prezident Klaus a polský prezident Kaczinski, který je v Praze na státní návštěvě. Je dobře, že se shodli aspoň na tom, že má být nějaký dokument, který by - cituji - definoval budoucnost kontinentu. Je to ovšem v jistém smyslu protimluv, přinejmenším pro Klause. Jakýkoli dokument definující budoucnost kontinentu bude mít nějakou nadnárodní povahu a to je něco, co bylo Klausovi vždy proti mysli. Bude teď zajímavé, jak bude tento posun názorů vysvětlovat. Zatím byl zastáncem bezvýhradné státní suverenity a smluv samostatných - tedy v plném smyslu suverénních - států.

Neviditelná kampaň
V sobotu jsme jeli s Ljubou autem do Kolína. Koukám, sociální demokracie vytáhla do předvolebního boje billboardy s nápisem JISTOTA A PROSPERITA. V barvě - jak asi bylo na objednávce tiskáren - oranžové. Výsledek je špinavě močovitý. To je ale hnusnej billboard, pomyslel jsem si. Pak jsme jeli kolem dalšího, brzy se mihnul třetí, desátý, patnáctý. Po dvacátém povídám:
"Ti socdemáci ale mají hnusné billboardy!"
"Jaké billboardy?" divila se Ljuba.
Ten šestnáctý jsem jí ukázal.
"To asi tiskla tiskárna odées," poznamenala k tomu.

Víkend s mečem
Moc legračního nejsem schopen po víkendu napsat - v sobotu i neděli jsme byli na semináři shifu Zhai Jun cvičení s mečem. Takže mám teď meč a hodlám před barákem cvičit sestavu pocházející z kláštera Wudang!
Opravuji: budu to cvičit za barákem, aby se obyvatelstvo nepotrhalo smíchy.
Mám za sebou karatistickou minulost - a nikdy jsem neměl Mistra ženu. O Zhai Jun se můžete dočíst na její webové stránce. Škoda, že tu nejsou videoukázky jejího umění. Doposud jsem viděl ženu s mečem jen na bojovných obrázcích. Na ně jsem myslel, když jsem shifu Zhai Jun pozoroval. A taky jsem myslel na ty legrační karatistické a kung-fu filmy o mládenci, který se stane mistrem za tři neděle... Asi je třeba, ba nutno se narodit v rodině Mistra, což se Zhai Jun povedlo.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena