16.10.2019 | Svátek má Havel


BEST OF HYENA: Vítání

7.10.2019

Není to tak, že mě pejskové bouřlivě vítají pokaždé, kdy se z pole role vrátím domů. Ano, když není nikdo doma a vrátím se dejme tomu odpoledne, to skáčou a kroutí se a povykují a dávají najevo náramnou radost. Když je ale doma Ljuba a já se vrátím domů večer, jako to bylo včera, chovají se, zdvořile řečeno, zdrženlivě.

Kdybych měl být upřímný, někdy se na mě z vysoka vykašlou.
Ono jak kdy. Tak k tomu včerejšku. Gari, ta byla někde zalezlá a ani nepípla. A Nora? Taky nebyla nikde vidět. Slyším ale nějaký podivný zvuk, jakési bubnování. Šel jsem se tedy podívat: ležela na kanapi a vrtěla ocáskem a ten ocásek tepal do kanape a to bylo to bubnování.

Bubnování jako výraz radosti. Taky dobrý, musím to ocenit.

Není štěkot jako štěkot

Ljuba má trvale nastavený zvonek mobilu jako štěkot psa. Prostě, její telefon štěká. Zvláštní je, že ani Gari, ani Nora na tenhle štěkot nereagují. Nereagují ani na reprodukovaný hlas. Když Ljuba vystupuje v televizi, psi se ani nehnou. Mám vážné pochybnosti o hodnověrnosti loga a reklamy His master´s voice, to je ta reklama s psíkem poslouchajícím trychtýřovitý reproduktor gramofonu. Podle mé dlouholeté zkušenosti by psík takto pozorně hleděl do trumpety, jen kdyby byl uvnitř buřt.

Mimochodem, ten pejsek skutečně žil v devadesátých létech devatenáctého století, jmenoval se Nipper a koukal do trumpety nikoli gramofonu, ale fonografu – to byl předchůdce gramofonu a jako nosič zvuku se v něm používal voskový váleček.

Když se blbě spí

Probudil jsem se v pět a ne a ne zase usnout. Pak se to začalo dařit – a už jsem skoro usnul, když začal pes chrápat. Nevím, zda to byla Gari nebo Nora. Mají svoje pelechy na druhé straně místnosti, takže jsem zdroj nedokázal rozeznat. Celkem vzato, je to jedno, zdali to byla jedna nebo druhá. Začala lehýnce chrápat, spíš pochrupovat, maličko, ale dost na to, aby mě to vytrhlo z usínání. Napadlo mě, že budu muset vstát, jít k ní a pohnout pelechem. Jenže to přestalo a já zase začal usínat, načež se všechno opakovalo.

Jak to ale bylo? Rušil jsem ji ze spánku já svým převalováním, anebo rušila ona mne? Byl to začarovaný kruh, nebo náhodný souběh ranní nespavosti?
Život zodpoví každou otázku, vše vyřeší: já tady píšu do Hyeny a obě potvory spí jak zařezané.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.