Minulý týden byl poněkud hektický, v úterý a ve středu jsem byl služebně v Amsterodamu, vrátil jsem se a ve čtvrtek brzy ráno jsem nasedl do auta a s minipartou kamarádů valil do Benátek na karneval. Ljuba musela bohužel zůstat doma, takže se nemohla radovat z úžasného počasí, které tam bylo. Loni jsme tam zažili převážně pošmourno, kdežto letos svítilo převážně sluníčko a zatáhlo se až v neděli, kdy jsme nastoupili zpáteční cestu. Pokud by někdo napřesrok chtěl cestu podniknout taky, mám několik rad, přičemž podotknu, že letos tam bylo Čechů a Slováků opravdu spousta, jazyky nám známé zněly ze všechh stran a bylo záhodno si dávat pozor na zobec.

Takže ty rady.
Karneval má svoji oficiální stránku, bude to samozřejmě i napřesrok. Letos začal 4. února a skončil včera, na té ofiko stránce je program. Bude záležet na programu, nicméně má rada číslo jedna: pokud k tomu nebude nějaký významný důvod, je dobře se vyhnout sobotě, protože to je tam největší nával a je to opravdu o život. Příště bych volil cestu ve středu (autem to trvá z Prahy cca 9 hodin, přes Mnichov a Brenner), byl bych tam čtvrtek a pátek a v sobotu bych se ještě mrknul ráno na San Marca a valil domů.
Ubytování se nejlépe zajistí přes booking.com. Mimochodem, ono je nejlepší ho hledat i po Česku na booking.com, protože ceny tam bývají výhodnější, než jaké vám řeknou na recepci. Parkování, pokud jedete autem, je nejlepší v obrovské garáži na ostrově Tronchetto, je to vpravo od mostu vedoucího do Benátek, obrovská bílá budova, nemůžete přehlédnout modré P jako "parking". Vrazíte dovnitř auto, vyjdete ven a držíte se šikmo vlevo a jdete na nástupiště parníčku vaporetto a ten vás doveze do centra starých Benátek,
Masky se špacírují od sedmi od rána, špacírují a ochotně a zadarmo pózují prakticky po celý den. No a ten program si každý vybere podle svého.
Podgerovská historka žádná, bydlel jsem v pokoji s kamarádem Frantou Mazáčem a oba jsme se radovali, jaká je to změna bydlet v pokoji a nemít nad hlavou knutu ženské ruky – takže pokojík byl brzy zabydlený. No a následujícího dne jsme se vrátili z ranního focení a ouha, ono tam bylo uklizeno. Všude vládl neosobní pořádek. Tolik úsilí zmařeno!

Místňáci masky ignorují nebo je berou jako nutné zlo. Od třináctého století si na ně zvykli.

Velké pokušení

Nora nadále kamarádí s dalmatinem Fanánkem. Chodíme s Fanánkem a jeho pány na daleké procházky, oba psi kolem nás běhají, zápolí spolu, tahají se o klacek a radují se ze života.

Fanánek to má doma dobře zařízeno. Může ven, kdy se mu zamane, proleze otvorem ve zdi, jenom mu stačí odklopit klapku a je venku a pak zas uvnitř. Venku má Fanánek něco jako rohožku, takže uvnitř snad ani není hliněná podlaha, přinejmenším jsem si žádného mlatu nevšiml, když jsem byl uvnitř.

Snažili jsme se naučit Noru prolézt tou dírou. Pokušení to bylo obrovské, jak Nora dávala celou svou řečí těla najevo. Uvnitř cítila Fanánka a navíc zevnitř se nořila ruka s ňamítkem. Obrovská žádost, obrovská touha.

Zatím ale zábrany nepadly. Touha netouha, žádost nežádost, je to temná divná díra a Nora je slečna neobyčejně opatrná.
Tedy, opatrná: po kolmé skále běhá nahoru a dolů po spádnici, takže jí říkáme Lanovka. Ale do sklopce za Fanánkem nevleze.
Kdyby mohla mluvit, řekla by: to je něco jinýho.

Tam nepůjdu!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena