Taková ztráta psa

Bouřky lítaly kolem Zvole od rána. První nás chytla na procházce, trochu jsme zmokli, ale nestálo to ani za zmínku. Druhá procházka byla ve znamení sluníčka. Pak to ovšem přišlo.

Skoro se setmělo. Byl jsem v tu chvíli dole v kuchyni. Běžel jsem do patra, abych zkontroloval veluxová střešní okna a dveře na balkon. Gari pochrupovala na pelíšku v mé pracovně. Vrátil jsem se dolů a Nora zmizela.

Racionálně vzato, nějak se muselo stát, že jsme otevřel dveře a Nora vyklouzla. Vzpírám se tomu. Všechno bylo zavřené. Nepochyboval jsem o tom, že všechno bylo zavřené i ve chvíli, kdy jsem šel nahoru. Tutově bylo vše zavřené po mém návratu z patra – a hned jsem Noru postrádal. Všechno jsem prohledal, ono toho moc není, záchod, komora, zádveří a garáž. Volal jsem. Lítal po baráku.

Nakonec jsem volil to nepravděpodobné a křičel jsem venku do sloupů vody padajících z oblohy. A Nora se vynořila. Jak se to stalo? Nevím. Teď už je suchá a záhada se zvolna propadá do historie, mezi neobjasněné případy, jako je potvora v jezeru Loch Nes a ztráta Jantarové komnaty.

Na svatojánkách

Svatojánská noc je až čtyřiadvacátého, jenže letní noci jsou nepříjemně krátké, zkrátka – nebudu to natahovat: zrovna na rovnodennost jsme byli s Ljubou ve městě a vrátili se za šera, a že tedy půjdeme ještě potmě ven, abychom se podívali na svatojánské broučky.

Světlušky chodíme obdivovat každoročně, jako Japonci se klaní sakurám. Letos to bylo – zatím – slabší. Šli jsme ven s pejsky a málo platné, dřív těch lampiček bylo víc. Takže ve tmě svítila spíš bílá srst Gari a Nory. Broučci taky byli, ale moc ne.

Ovšem… Vygooglil jsem si, co jsem psal o svatojáncích dřív. V roce 2007, to je patnáct let tomu nazad, jsme šli s Ljubou a tehdy ještě naší fenečkou Iriskou vyhlížet svatojánky, a výsledek? Cituji starý text:

Předevčírem jsme je s Ljubou vyhlíželi, a nic. Včera večer jsem se byl s Iriskou podívat do lesa a zahlédl jsem tři broučky mezi stromy a jeden se potuloval nad polem u silnice, pak přeletěl cestu a vylétl až vysoko do korun borovic.

<No jo, ale bylo to dokonce patnáctého. Musíme vyrazit v den svatého Jana, nesmíme vesmírnému řádu dělat v diáři zmatek.

Ljubě neštěká

Mám doma na tapetě, že vždycky celá ulice musí vědět, že odcházím s pejsky na procházku. Gari mlčí, zato Nora ječí svým ječákem a rozštěká sousedovic pejska a někdy i toho odnaproti. Můžu za to já? Ovšem, jako za všechno, nicméně smutný fakt je…

...že když s nimi jde Ljuba, Nora neječí. Praotec Všech Psů mi dosvědčí, že jsem nikdy Noru neučil ječet. Nejsem si vědom žádného podnětu k ječení. Prostě to tak je. V seznamu mých hříchů je uvedeno: štěká mu Nora.

<br>Na druhou stranu, ten seznam, je tak dlouhý, že se v něm štěkající Nora ztratí.

Rozervaná

Nora vždycky trpí, když Ljuba jde jednou cestou a já jinudy. Dneska jsme instalovali první část zvoničky v Oáze klidu u vrbiček. Přijeli jsme tam autem a domů šla s pejsky Ljuba pěšky, kdežto já se vracel autem. Viděl jsem Noru v zrcátku: rozběhne se za mnou? Půjde s Ljubou? Co když se rozjedu a ona ztratí hlavu a poletí za mnou a já už budu pryč?

Dobře to dopadlo, sešli jsme se doma. Nora mi ani nic nevyčítala. To pejskové nedělají, i to je na nich pěkné.

Lilo jak z pěti konví

Co tyto řádky píšu ještě leje, během půl hodiny napršelo třicet milimetrů. Zahradní jezírko přeteklo, nejnižšímu místo na zahradě říkáme Bumbalistovo údolí, tak to je Bumbalistovo jezero. Máme za barákem jímku a pumpu a lifrujeme vodu na ulici (odtud teče do potoka v lese a pak do Vltavy, aby bylo jasno), pumpa jede bez ustání. Ještě to není nejhorší, pumpa stíhá a nemusela se spustit druhá pumpa, která jí má v opravdové nouzi pomáhat.

A pejskové? V klidu, Garina mi leží u nohy a Nora kouká na televizi. Snad to bude klidná noc. Snad nebudu muset povídání ráno doplňovat dramatem o vyplavené kuchyni.

Sobota 25.6. ráno: velmi stručně, celkem spadlo 125 mm, podobný déšť jsme tu za 17 nezažili. Vyplavený kus přízemí, šaškování do 1/2 2., vytřeno do sucha. Šli jsme spát a ráno zase vše pod vodou. A pejskové? Ti spinkali v pelíškách. V patře. Více v pondělí na Hyeně, zde na Psu za týden v souhrnu, teď jdu čerpat vodu.