Pejskové chodí na procházku i po setmění a Ljuba jim opatřila svítící obojky. Nora coby hodný pejsek má modrý, andělský, kdežto Gari má čertíkovský. Obojky mají dva režimy blikací a třetí stálesvítící.

Ljuba to už nějaký čas používá, já k tomu sáhnul až dneska večer. Vyrazili jsme, přede mnou modré hodné světýlko a červené zlobivé.
No a pak blik a červené přestalo svítit.
To je přece vlastnost četíků, že dokáží svoji čertovskou podstatu ukrýt!

Jak jsem byl oblíbený

V sobotu jsem vedl fotografický seminář mé Dílny a jedna kolegyně tam měla s sebou pejska. Malinkého jezevčíčka, zrzavého, roztomilého. Ten se ke mně hnal po prvním spatření. Ano, byli jsme na volném prostoru, nějakých patnáct, možná dvacet lidí v zimnících. Mrzlo. Pejsek se rozhlédl a už jsem ho měl po boku.

Jak by ne. Oblečený jsem byl v psí bundě. Na boku mám kapsu. No a v kapse jsou frolíci pro Garinu a Noru. Pejsek hned zvětři, ke komu se má mít. No a od té chvíle jsem měl stálého figuranta.

Já chci ještě

První kosmická

Důvod neznám, nicméně je prokazatelné, že po tu dobu, co mrzne, vídám v naší ulici otevřená vrata častěji než za teplých dnů. Jestli zamrzají panty anebo lidi zebe, když se snaží bránu zavřít, opravdu nevím. Velmi si toho všímají pejskové. Ti pokládají za součást svých hlídacích povinností oběhnout každý dům, kde mají otevřená vrata.

Jsou to v naší ulici populární figury a zatím mi nikdo nevynadal. Nicméně se snažím držet pořádek a obzvlášť přísně zakročuju proti krádežím plyšáků – všude mají pejska a všichni pejskové mají plyšáky a ti se válejí po zahradě, a tak se stává, že Gari vyběhne, v hubě drží plyšáka, já jí ho seberu, hodím přes plot a ona se bleskově vrátí a vyběhne – s jiným plyšákem.

Nicméně všímám si, že nějak vnímá, že to není zcela v pořádku, tohle obíhání cizích pozemků a na zavolání tedy vybíhá kosmickou rychlostí (Nora jen o něco menší, dejme tomu jenom nadzvukovou). Vylítne, postaví se přede mne a tváří se nevinně: Děje se něco? Já jsem přece tady!

Výstřel Gari