Tma a co bylo potom
Nedělní ráno bylo věru temné. Je sice pravda, že na Tři krále o krok dále, nicméně pohled na hodiny byl temný: jsou elektrické, nešly. Stalo se to, co popisuju v románu Tma. Udělá to cvak a vodiče přestanou vodit. Elektřina coby technický jev zmizí.

Všichni jsme na elektřině závislí. My tady ve Zvoli máme na elektriku skoro všechno, v létě i vodu (máme něco jako studnu). Přestalo jít topení, pryč byla vidina ranního kafe. Elektrika přestala jít těsně před tím, než jsem se probudil, protože radiátory byly ještě teplé a v bojleru taky byla ještě horká voda. Ta stačila na umytí a taky na výrobu něčeho, co kafe připomínalo.

V neděli dopoledne jsem chtěl psát. Píšu na počítači, jaká to běda, bez elektriky to nejde (v notebooku jsem samozřejmě měl vybité aku). Pak jsem chtěl hoblovat, v Baumaxu jsem si půjčil elektrický hoblík. Jak hoblovat elektrickým hoblíkem bez elektriky?
Náhradní řešení: hoblovat ručním hoblíkem! Ljuba odjela do práce, já zůstal doma a začal se rozpomínat, jak to bylo, když jsem ještě uměl hoblovat. Hoblík zpíval, špony lítaly. Když jsem popisoval ve Tmě, co se stalo po tom osudném "cvak", když elektrika zmizela, jestlipak tam někde, mimo dohled stránek knihy, taky někdo hobloval a myslel, kdy to někdo někde opraví?
Oči jsem upíral na smrček omotaný vánočními lampičkami. Rozsvítil se! Sláva, řekl jsem si, kašlu na zápas s ručním hoblíkem. Jenže smrček zhasnul.
To se opakovalo ještě dvakrát (velkou radost z toho měl můj modem a wifina, elektrické štosy je rozhodily a teď komunikuju s internetem potupně, přes kabel mezi modemem a počítačem), než ten někdo někde dal elektriku do pořádku.
Odložil jsem hoblík ruční a chytil se elektrického. Rozjedu ho, hoblík zahučí - a zhasne.
Koukám na stromeček. Stromeček svítí. Co to hýml je? Prohlížím pojistky. Zastrčím šňůru hoblíku do jiné zásuvky. Hoblík se rozječí. Zkusím hoblovat, hoblík pracuje minutu a pak zdechne nadobro.
Pak odpoledne, když jsem ho vracel, se ukázala příčina. Lidi, vysvětlil mi pán z půjčovny nářadí, tahají tyhle nástroje za šňůru a tím poškodí připojení. Což se jasně stalo i hoblíku - stačilo zakverlat kabelem a on se rozběhl. Neúčtovali mi nic, naopak mě obohatili zkušeností a radou.
Co se hoblíků týče, nebudu ji potřebovat. Přišel jsem ručnímu hoblování na chuť, což byl pozitivní efekt té naší malé nedělní Tmy. V mé románové Tmě pád elektrického světa neměl pozitivní efekt pražádný.

Strýc Podger hobluje
Kdo se těšil, že po včerejším oznámení práce hoblíkem bude následovat další díl "podgerovských" příběhů, věru nebude zklamán.
Potkalo mě prakticky vše, co mě mohlo potkat - kromě amputace končetin, těch jsem se vyvaroval.
Hodný soused mi dokonce půjčil svůj elektrický hoblík. Hobloval jsem, hobloval, až najednou se z hoblíku začalo kouřit a lítaly z něj jiskry.
Naložil jsme hoblík do auta a jel za sousedem. Nesl to statečně a říkal, že "když se nestalo nic horšího". Proč se to stalo? Nehobloval jsem nic nehoblovatelného, nezatěžoval jsem ho víc, než nutno, bral jsem jen úzkou vrstvičku chlupatiny, jaká je na prknech. Za co, soudruzi, za co? Nevím.
Pak následoval očekávaný zápas s ručním hoblíkem. Je fakt, že prkna jsou syrová a hoblují se blbě. Navíc jsou nevyzpytatelná, protože vlákna na nich jdou v roztodivných směrech, vždycky proti směru hoblování. Scénka vrcholila tím, že jsem otevíral garážová vrata a do mechanismu se zapletla holá žárovka, která tam visí na drátech. Nevyhořeli jsme. Nicméně jsem usoudil, že dnešní den mi není příznivě nakloněn a šel jsem se zabývat něčím méně nebezpečným.
Což je takřka vše, kromě hoblování.

**********
Vyšel Rock mého života

Těsně před Vánoci, tak šikovně, aby se kniha dala distribuovat jen s nasazením života a za hojného chrlení krve, mi vyšla gniha, román Rock mého života.

Tady je její obálka, ve fotogalerii ji uvidíte větší, kdybyste chtěli vidět i celý přebal s povídáním, tak ten by byl k disposici zde.

Ta kniha navazuje na Měsíc mého života, román, který jsem psal před dvaceti lety (na jaře má vyjít znovu). Odehrává se na Měsíci a jeho hlavní hrdinové jsou dva starožitníci Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, jakož i Kubova přítelkyně Su Wang Li. Ta knížka je detektývka, takže: hned na začátku je zavražděn Elvis Presley (proto se kniha jmenuje, jak se jmenuje. Elvis, jak jistě víte, nezemřel, jeho smrt byla toliko fingovaná. Všechny svoje veliké peníze, které kdy vydělal a vydělává a ještě vydělá, dává do soukromého kosmického výzkumu a až se lidi zase začnou obracet k Měsíci, protože je tady na Zemi bude všechno pěkně srát, celá ta neoviktoriánská morálka se svým politicky korektním pokrytectvím a všechna ta buzerace a ideologická nesnášenlivost a zelené tajtrlíkování, všechny ty žvásty a omezení a zakázané technologie, budou moc rádi, že se odstěhují na Lunu, kde založí habitaty jako je Arkádie, dějiště mého románu. No a Elvis tam bude samozřejmě taky a někdo ho hned na začátku knihy odpraví a kdo to byl? Kdybych to vyzradil, byl bysem blbec a ne autor dedektývky. Časem vám o té gníze povím víc. Zatím jen tolik, že ji vydala Mladá fronta a za 212 kaček se dá koupit v jejím Book café a taky v knihkupectví, samozřejmě, v každém lepším knihkupectví, z čehož plyne, že ta knihkupectí, kde ji nemají, jsou ta horší a příště tam nechoďte.

A ještě něco
V archivu jsem vyšťoural staré verze Rocku, jak jsem je psal v létech 1997 a 1998. Třeba by to mohlo někoho zajímat, mrkněte se na spodní část stránky věnované psaní.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena