Přivezli nám tři kubíky vyschlého dřeva na spálení v krbu. Používáme dvojího dřeva. Jednak koupeného, jednak vyschlého, z lesa. Celé léto taháme klacky, tazvané klábršty, ty pak sekám na krátké kousky a skládám do dřevníku.

Polena se musí naštípat na malá polínka. A je zajímavé, jak individuální povahy jednotlivá polena mají. Některé poleno štípnu jedna radost, udělá to ťuk a polínko se rozletí na strany. Jsou ale polena, která mají jaksi spečené dřevo, je to něco jako guma. No a nejhorší jsou sukovitá polena. Už jsem jich vyselektil asi osm. Některá vydržela pět, šest seknutí. A to prosím mám sekerku Fiskars, to je sekyra samosečka, a na tu nejtužší práci nasazuju třiapůlkilový kalač. Tyhle uzlovité špalky odolají i drtivé energii kalače.

Odvezu je k Pepíkovi do Černík, on má štípačku a budu zvědav, zdali odolají tlaku hydraulicky poháněného klínu. Včera jsem zpracoval dva kubíky a pak už jsem nemohl. Na špalku zůstal stát docela snadný kousek, stačilo by ťuknout...
Nezbývala síla.

Tři kubíky

Tři kubické metry polen, to je kvádr tři metry vysoký o základně jednoho metru krát jeden metr. Naložen na dvě palety tvoří dva kvádry o základně metr na metr. Palety vysypány na korbu náklaďáku a tam tři kubíky tvoří velikánskou hromadu. Náklaďák přijede k nám před dům a vysype na stání před garáží, je to záplava dřívího. Všude je dříví. Doprostřed umístíte špalek a sekáte jak šílenec. Leje z vás. Necháte toho a pokračujete druhý den.

Nakonec je vše hotovo a dříví je složeno ve dvou hraničkách.
Jsou metr vysoké, poleno má pětatřicet centimetrů. Jedna hranička má metrovou základnu, druhá dva dvacet.

Vezmu kalkulačku a začnu počítat.
Anebo ne. Ráno je lépe se nenasrati.

Den, Kdy Se Stalo Vše

To, že den začal údržbou mé počítačové sítě, to byla jen zcela nevinná a bezproblémová overtura. Šlo to jak na drátkách a ani jsem nezaslechl známou súru IT odborníka "tak na tenhle problém jsem ještě nenarazil". Nic se nedělo ani po obědě. Napsal jsem článek do Digineffu o novém Pentaxu K3 a pak přijel pan inženýr Pasler a společně jsme instalovali zábleskové zařízení Menik v mém břežanském ateliéru. Zabral jsem se do práce (sestavování softboxů, to je nervově poměrně vyčerpávající záležitost) a když to začalo pískat, zmohl jsem se jen na roztržité "něco tu píská".

To, co pískalo, byla UPS, záložní zdroj. V Břežanech a okolí vypadla elektrika. Tím pádem mi auto uvázlo v garáži – ta má elektricky ovládaná vrata. Poté jsme se s Ljubou zúčastnili společenské události, kde básnířka recitovala epos o králi Davidovi bloudícím po Praze na trase Příkopy, Můstek, Pařížská ulice, Malostranské náměstí a pak znovu, nešlo zjistit, kolik těch kol byl, ale recitace trvala 40 minut. To se už strhl prudký liják. Domů jsme se vrátili poněkud navlhlí. Ljubu napadlo se podívat, zda pracuje naše čerpadlo odvádějící přebytečnou vodu ven na ulici. Nepracovalo. V lijáku a potmě jsem instaloval záložní čerpadlo, bylo v dřevníku a kabel se zamotal do nářadí a hadice se zauzlovala.

Trápení skončilo až na návštěvě u přátel, u Knéblů, viz webovka Woleschko. Napadlo mě, že bych nás měl telefonicky omluvit, protože se dalo čekat, že ledva vstoupíme, vypadne elektrika, dovnitř vtrhne voda a ze stropu se snese šílená básnířka, aby králi Davidovi dala ještě jedno kolo.

Leč nedošlo ke katastrofám, den už měl dost na svém trápení.

Důstojnost

V garáži máme hned vedle vrat koutek: vyzděnou vaničku a ze zdi vede šlauch od sprchy. To je myčka na Noru. Šlauch nemá na konci sprchový nástavec. To proto, že sprcha šumí a Nora se toho šumění bojí.

"Vždyť je to příjemný," vysvětloval jsem Noře. "Ze sprchy stříká spousta pramínků a ty tě šimrají..."

Bojí se a musel jsem sprchu odmontovat.

Nenávidí to místo. Na procházce proletí bahnem a studenými loužemi, vleze do potoka, brodí se na kraji rybníka. Nedělá jí t žádné problémy. Ale aby vlezla do vaničky a nechala se omýt vlažňoučkou vodičkou – pečlivě ji temperuju, samozřejmě...

Ale nevzpouzí se. Nemusím ji tam vléct násilím. Jde pomalu, důstojně, nakonec tam vstoupí, hlavu vztyčenou, a dívá se na mne smutnýma očima.

Ano, tak nějak, hrdě a důstojně, šla Jana z Arcu na hranici.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena