Haló, tady omyl
Už se mi to dlouho nestalo: zazvonil telefon, ten opravdový, přidělaný ke zdi drátem, a ve sluchátku se ozval ženský hlas dožadující se nějaké Milušky. Omyl. Někdo se splet.
V éře mobilů je to vzácný jev. Občas se stane, že se někdo přehmátne. Zmáčkne při volbě jinak tlačítko a ze seznamu si vyloví někoho jiného. Nepamatujeme si telefonní čísla - mnoho lidí si nepamatuje ani svoje vlastní. Čísla našich bližních si ukládáme tak, že se necháme prozvonit a číslo uložíme, ani si ho nepřečteme.
Pamatujete? Dřív hodně lidí volalo tak, že vytočili číslo a zeptali se:
"Kdo tam?"
Můj otec nenáviděl tyhle lidi a říkal jim "kdotamisti". Někdy, když ho kdotamista vyrušil, mu sekl sluchátkem do vidlice. Někdy to pomohlo, obvykle kdotamista volal znovu. Mívali jsme číslo podobné číslu pokladny Komorního divadla. Kolik lidí si chtělo u nás rezervovat lístky!

Ano, omyl je vzácný jev, tím spíš omyl na telefonní pevné lince. I telefonní pevná linka je vzácný jev. V podstatě je držena hlavně drzostí firmy O2 zvané Kyslík, která nás nutí platit si službu, kterou nechceme a nepotřebujeme, a platíme si službu jinou, totiž internet. Za poslední čtvrtrok jsem použil pevnou linku jen jednou.
Když jsem neznámé ženě sdělil, že tady žádná Miluška není.

Radosti s automatem
Včera jsem vedl fotografický seminář IDIFu v Zoologické zahradě v Praze. Vedl jsem posluchače nejdřív do horní části zahrady a pak jsme zamířili k lanovce, abychom se svezli do dolní části.

Jízdenka stojí patnáct korun, na lístky tam mají automaty.
Přistoupím k automatu, hodím 20 Kč, cink, mince propadne. Vedle mne někdo hází též 20 Kč, cink, mince propadne. Ve dveřích budovy stojí zřízenec. Jdu k němu a hlásím, že automaty nefungují.
"Musíte tam hodit přesně desetikorunu a pětikorunu," dí zřízenec.
"Nemám," já na to.
"Vyměním vám," odpoví ochotně.
Uchopím nově získanou desetikorunu, pětikorunu třímám v druhé ruce, hodím 10 Kč, cink, mince propadne. Vracím se ke zřízenci a hlásím chybu.
"To není možný," dí zřízenec.
Převezme ode mne minci a vrhne ji do automatu, cink, mince propadne. Zřízenec se zasmuší. Přejde k druhému, cink, mince propadne. U třetího se mince chytí, také moje pětikoruna je zvážena a shledána správnou a automat vydá lístek, ten předám zřízenci a on mě pustí na lanovku.
Automaty šetří lidskou práci a zjednodušují život. Chvála jim!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena