Máme pravidelný okruh. Po Woodstockové louce na vyhlídku nad Vltavou, odtud k Domečkům je to půl druhého kilometru na Obrátku, tam se otáčíme a jdeme po Koňské dráze k autu – místopisné údaje nenajdete ani na té nejpodrobnější speciálce, jsou naše. Právě u Domečků objevila Garina zdroj nějakých sajrajtů. Všiml jsem si toho, odehnal ji a pokračovali v cestě po okruhu. No a za nějakých čtyřicet minut se vracíme, jsme poblíž, Garina zmizí. Kdepak je? Za chvilku se vynoří, mele hubou a tváří se tajemně. No samozřejmě, ona si potvora pamatovala, kde má ty svoje sajrajty! A hned šup, a už byla u nich. Potvora jedna mazaná.
Nedá se nic dělat: je to pejsek pejskovatá.

Nořina tlapka - komuniké
Děkuji čtenářům za rady, aplikovali jsme tu, co byla nejspíš po ruce - ocet zabral, tlapka se hojí.

Do toho nepůjdem

O našich pejscích se dá říct leccos, ale jedno určitě ne: opravdu to nejsou žádní ornitofilové. Kosák, to je kořist. Nikdy žádného kosáka Gari s Norou nechytily, z toho prostého důvodu, že nedovedou létat. Pokoušejí se o to několikrát denně, každý den, měsíc po měsíci, celý rok.
Někdy ne. Včera jsme šli ulicí, dokonce já se třemi psy, Gari & Nora plus Rony. Na chodníku se metelili dva kosáci, obvyklý to jarní předsnůškový milostný taneček. Na první pohled to vypadá jako zápas ve stylu catch as catch can. Ti dva by se nechali chytit velmi snadno. A pejskové? Obezřetně je obcházeli po druhém chodníku a jen úkosem hleděli, co ti dva opeřenci vyvádějí. Do toho nejdeme, dávali najevo.
A jaro na protějším chodníku vesele kolotalo dál.

Nepleť se do toho

Ráno se stalo, že Garina někudy prolezla na cizí pozemek, na rozlehlou zahradu kolem aktuálně neobývané chaty. Jdu s Norou kolem vrat toho pozemku a hleďme, Gari je na druhé straně! Je to velký pozemek a už jsme se viděl, jak prolejzám křoviny a hledám díru, kudy bestie pronikla dovnitř. Ale naštěstí jsem našel jinou díru hned vedle té brány.
Volám na Garinu, lákám ji k díře. Ale ne, ona komunikuje jenom s Norou a snaží se propasírovat deseticentimetrovou mezerou v rámu vrat.
Volám, lákám, pískám, řvu. A ony?
Nepleť se do toho. Ty tomu nerozumíš. Jseš trapnej, máš jen dvě nohy a chodíš pomalu a ten tvůj nos by nevyčmuchal ani skvělou vůni čtrnáct dní zamřelého kapra. Tak kušuj, my tady řešíme!
Musel jsme prostrčit ruku pod vrátky, lapnout ji, vléct ji k díře a protáhnout ji na svobodu.
Otřepala se a pelášila pryč. Určitě si myslela: byla bych venku už dávno, kdyby se do toho tamten neplet!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena