Občas se stane, že oba pejskové začnou řvát. Pobíhají dole v obýváku, ten se stane pobíhákem. Straší u dveří a pouštějí hrůzu. Vyhlédnu oknem a nikde nic, žádný kocour na protější střeše, natož pak zloděj v masce s pytlem na zádech a šperháky v ruce.

Asi jsem objevil jednu možnou příčinu. Byl jsem v podvečer na zahradě a najednou jsem zaslechl hrčivý zvuk, velmi slabý, skoro neslyšitelný: u sousedů mají roletu na elektromotorek. Spustili ji a v tu chvíli pejskové zahájili koncert. Takže aspoň jedna záhada je snad vyřešena. Zbývá vyřešit jeden milion osm set tisíc tři sta šedesát pět dalších, které mě zrovna napadají, a bude skoro jasno.

S pejsky v zádech

Román Ultimus je už v některých knihkupectvích vyprodaný, píšu novou knížku pro příští rok. Nebude to ze série Arkádie (Dědek Čuchák a Kuba Nedomý), bude patřit do seriálu Pán modrého meče. Něco jako Indiáni na Marsu, hledám název, píšu o tom na svém blogu Neff.cz. Nejsem na to sám. Píšou se mnou Nora s Gari.

V pracovně mám kanape. Občas si na něm po obědě zdřímnu, nebo zadřímám, když potřebuju něco vymyslet, v polospánku dostávám nápady. Ovšem nejčastěji na něm leží pejskové. Leží a ani nedutají a poslouchají cvakání klávesnice. V pět odpoledne ale vstanou a začnou do mě rejt čumákem. Mají v hlavě hodiny. Už je dopsáno, kamaráde, jdeme ven.

Marné je odporovat, že NENÍ dopsáno. Ale je, odpoví. MY ROZHODUJEM, kdy je dopsáno.
Načež je dopsáno a jde se ven.

Besinka

Je to naše kamarádka, pejsek typu smeták, bílá, hodně štěkavá, potkáváme se často. Nikdy se od svých pánů nedrží daleko.
Potkali jsme ji při návratu z ranní procházky. Byli jsme už blízko domova, v boční ulici. Načež projelo auto, vyčkali jsme na chodníku, pak šli dál – a vyřítila se rozčilená Besinka. Štěkala na celé kolo a pelášila boční ulicí na hlavní. Už jsem se rozbíhal, že ji budu chytat, aby ji něco nepřejelo, když mi došlo, že Besinka pronásleduje to auto, že je to sousedovo auto!

Tak tomu bylo. Soused naložil listí shrabané na zahradě a odvážel ho do obecního kontejneru. No a Besinka chtěla jet s sebou, a proto utekla a auto pronásledovala.

To se u nás stát nemůže.
Ani by mě nenapadlo vézt listí do kontejneru, aniž bych prve do auta Gari s Norou nenaložil.

Cestovní kost

Gari s Norou byly hodné a dostaly od Ljuby kost. Tedy, ono je to jakési lisované bůhvíco a na kost si to jenom hraje, nicméně podstatné je, že to pejskům chutná. Byly každá se svou kostí hotové tak do půlky, když jsem za nimi přišel s nápadem, že by se mohlo jít na procházku.

Obě vyletěly – a kosti držely v hubě.
Nechte si to doma na potom, nabádal jsem je. Udusíte se.
Nenechaly. Neudusily se.
Nemusím mít vždycky pravdu, ale Gari s Norou mi to rády odpustí. Pod podmínkou, že je vezmu na procházku.

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.