Iris je i při svém víc jak pokročilém věku zdatný běžec. Nějakých třicet kilometrů ve svižném tempu není pro ni žádný problém. V blízkosti našeho bydliště jsou nyní zoraná a uvláčená pole, širokánské dlouhatánské rovné plochy. Iris se po nich pohybuje jako kapka na rozpálených kamnech.
Večer, když slunce zapadá a svítí šikmo, se Iris dělají za patami obláčky. Včera jsem to chtěl vyfotit. To znamenalo: vypustit Irdu na pole, nechat ji uběhnout dvě stě metrů a pak ji přivolat.
Iris pádila, obláčky se jí za patami dělaly, já fotil. Ale... povedly se ty fotky? Na displeji digitálního fotoaparátu si můžete výsledek zkontrolovat, jenže to není spolehlivý ukazatel. Displej je starý šmajchlíř, dělá fotky lepší, než ve skutečnosti jsou.
Takže znovu, pro jistotu.
Podruhé už obláčky nebyly takové a napotřetí skoro žádné, Iris se blížila liknavě.
Takže počítejte se mnou. Dvě stě metrů tam, dvě stě zpátky, to jsou čtyři stovky metrů, krát tři, kilák dvě stě. Omrzelo ji to, otrávilo ji to - ji, pro kterou není třicet kilometrů, jak řečeno, žádná míra! Ona není žádný profesionální herec, který dokáže jedno a totéž udělat desetkrát za sebou. Ona není vůbec žádný herec.
Je to pejsek, a není ráda, když ji citýruju.

Poznámka: Redakce si vyhrazuje právo odstranit komentáře, které jsou neslušné, útočí na autora článku nebo na jiné osoby, i komentáře, jež se netýkají uveřejněného článku - a to včetně zákazu přístupu pisatelů takových příspěvků na diskusní stránku.