Zdánlivě je to stará nová polízanice – krvavou nohu má tentokrát Nora. Ranku objevila Ljuba, nalezla krvavé stopy na koberci, odtud vedlo pátrání k tlapám, prohlídka Gari s výsledkem negativním a přišla na řadu Nora, samozřejmě ranka byla na té poslední, čtvrté noze, pečlivě schované.

Což o to, to by bylo celkem normální. Jenže: stopy na koberci v prvním patře. Nikoli v předsíni patra, na schodech, dole v kuchyni, kde pejskové dostali do misky, nebyly u vchodu. Jako by to byla nějaká zipem uzavíratelná rána. U vchodu zavřená, nahoře na koberci se udělá zip… a užje červená šlápota. Myslím, že ochranný límec čili kornout se vznáší nad vodami.

Von tam sedí

Psi rádi naříkají, zejména když k tomu nemají žádný důvod. Mistrem je v tomto ohledu Nora. Dovede naříkat i mlčky – dává celým svým zjevem najevo zoufalství, osudové zhroucení, život pro ni přestává míti smyslu.
Klasická situace – leží na zemi, před svým křesílkem a její ušlechtilá tvář nese rysy zoufalství. Příčina? Na křesle trůní plyšový pingvín. On tam prostě sedí, a Nora tudíž na křeslo nemůže.
Pingvín odstraněn, Nora vyleze do křesla, udělá tři kolečka, ulehne a usíná s dobrým pocitem, jak to všechno pěkně zařídila.

Oboustranný zájem

Docela chápu, že se pejskové zajímají o kachny a kačery. Ti žijí na jezírku v Dolních Břežanech, mám je pod okny ateliéru. Zájem pejsků je veliký, dnes ale byl oboustranný.
Hodně pršelo a Gari zůstala rozumně se mnou v podloubí. Nora se vydala do deště a brodila se na druhé straně jezírka v rákosí. Moc nekoukala po kačerech, ale mě neoklame a kačery samozřejmě taky ne, nejsou pitomí, tihle kačeři a moc dobře znají svoje pappenheimské! Nora tedy jakoby nenápadně šla mělkou vodou – a kačeři pluli s ní a koukali po ní a měli šoufky ze psa, který se brodí ve studené vodě a nechá se bičovat slejvákem.
Až ten pitomej pes přijde domů, bude se klepat a zuby mu budou drkotat, říkali si kačeři.
A měli pravdu.

Nenápadný oboustranný zájem

Vzájemná výpomoc

V pondělí Gari s Norou pořádně zmokly, při té neblahé vycházce, o které jsem tu už vyprávěl, v níž hrál roli i zvědavý kačer. Zkrátka, zmokly a vezl jsem je z břežanského ateliéru dolů do garáže výtahem.

Obě jsou přesvědčené, že jejich mokrý jazyk má až magickou sušicí vlastnost. Po dešti se vzájemně olizují a nejinak tomu bylo i tady v tom výtahu. Málokdy to ale bývá takto absolutně vzájemně, byl z toho psí jin – jang, jenom nevím, která z nich je jin a která jang. Byli to prostě dva mokří psi. Ve výsledku to pak byli dva mokří psi a jeden suchý pán s totálně mokrými kalhotami, protože se kolem mě mlely a částečně se o mne osušily.

Jin - jang

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena