Ve čtvrtek jsem se dohrabal na obecní úřad a u hodné paní Trnkové přihlásil naši Noru. Je to jednoduchá procedura. Dostal jsem půlpapír k vyplnění s několika kolonkami - jistě je tu prostor ke zdokonalení, místo půlpapíru bude papírů šest, bude třeba doložit potvrzení o vyštěkání a podobně, ale zatím je to opravdu jen půlpapír. Vyplnil jsem rasu, tedy pointer, bydliště a pak jsem se zarazil. Účel držení psa. Když nevím, ptám se.
"Jaký je účel držení psa?" ptám se.
"Mazlení," zněla suchá odpověď.
Tak jsem tam napsal mazlení. Jen aby se tím Nora řídila! Dnes mě při oblékání kousala do nohavice. Copak je tohle mazlení? Zpronevěřuje se svému účelu, a to je pryč z ilegality teprve pár dní!

Opatrnost

Nora je opatrná a ne všemu a ne každému důvěřuje. Za krajně podezřelé jevy pokládá maminky s kočárky a holčičky se školní taškou na zádech. Velmi ji poděsil pán, který seděl na pařezu a jedl svačinu. No a včera mě navštívil pán, který napadal na nohu! To byl pro Noru děs běs.

K opatrnosti ji ale nemusí vést jenom podivnost typu "taška na zádech". Včera jsme při návratu z procházky potkali paní ze sousedství a její fenku Jersey, doufám, že se její jméno "džersina" takhle píše. Obě se spatřily a obě zalehly a pozorovaly se. Ze vzdálenosti jednoho sta metrů. Přitom se obě znají, potkaly se, hrály si spolu.

Ale ono to asi bylo tak, že obě naráz zalehly a pak uvažovaly: pročpak ta druhá asi zalehla? Nemá nekalé úmysly? Vždyť se známe, hrály jsme si spolu, co tedy znamená ta změna? Kdyby neměla něco nekalého za lubem, nezalehla by. Zůstanu tedy zalehlá a uvidíme, co se z toho vyklube.

Je to takový nekonečný řetězec podezření a důvodu k podezření.

A taky výraz opatrnosti. To je dobře.

Vědci zjistili, že podstatně větší procento malérů vyplynulo z neopatrnosti než opatrnosti.
Hlásilo to rádio.

Smíšené pocity
K ledu má Nora nejednoznačný vztah. Už sebou několikrát sekla, prostě – uklouzla na terase. Tu máme dřevěnou a když namrzne, je třeba jít co noha nohu mine a toto umění zatím Noře uniká. Pro ni pohyb rovná se běhu trysku, skoku, ale rozhodně ne šourání. No a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.
Dále: zamrzlé jsou louže. Jedna je zamrzlá, Nora jde očichat sousední a ona je potvora taky zamrzlá. Nejspíš se domluvily, spikly. Naštěstí jsem tu já a patou led prorazím. Nora se může napít, ovšem voda je zvířená, bahnitá. To taky není dobré.
Ale ty střepy ledu, ty se dají chroupat. Zdá se, že z toho plyne stav blaženosti, vyvažující i to klouzání a padání a marné očichávání ledové plochy. Chroupání ledu, to je rozkoš!
Z toho mám zase pocity já. Ne smíšené. Jednoznačné. Kousnout do ledu... ani nepomyslit, ani nepsat!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena