Jak už jsem psal, ve Smržovce u Tanvaldu vedou svoje muzeum vojenské techniky manželé Janouškovi. No a jednou za rok pozvou kamarády a vytáhnou jeden, dva a tuhle sobotu dokonce tři tanky ze sbírky a jezdí s nimi po poli. Pár exponátů, tedy njaký ten tank, přivezl pan Jaroslav Janoušek před časem z Finska a tam se potkal s Olli Toivonenem, bratrem ve víře, dalo by se říct. No a tuhle sobotu Oli Toivonen a jedenáct jeho finských kamarádů přijeli do Smržovky a spolu s fandy vojenské historie tam předvedli na poli kostýmovanou a ozbrojenou ukázku „zimní války“, tedy přepadení Finska Stalinem v listopadu 1939. Stalin tehdy podnikl agresi v čistě hitlerovském stylu, Sovětský svaz za to byl vyloučen ze Společnosti národů a Finové, místo aby brečeli a napsali si další kapitolu dějinných křivd, se postavili na odpor a agresorům napráskali. Přinejmenším v té první fázi války. Což ví asi každý, kdo se o moderní historii aspoň trochu zajímá. Olli a jeho kamarádi nám ale předvedli, jak to ti Finové dělali. Jel tank a najednou parta Finů na lyžích a každý třímal březové poleno. A šup k tanku a šup s polenem mezi pásy a šup pryč a pás udělal rup a pro něho agrese skončila.

Jednoduché, co? Ovšem, ale ta statečnost je nutný předpoklad...

O statečnosti jinak
Včera jsme se byli loučit s Thao a Dominikou. Jedou spolu do Vietnamu slavit s rodinou Thao Noý rok. Ljuba pak musela odejít , takže jsem s Dodo zůstal sám a musel jsem si s ní hrát na princezu (ona byla princezna, nikoli já, uvedu přesně) a na vaření a to jaksi, abych tak řekl, nebylo nic pro mě.

Pak že budeme hrát na schovku. V kuchyni byla pikola a když Dodo byla na pikole, dávala mi věru málo času na vyhledání skrýše. Pak kráčela velmi rychle, najisto, navíc ozbrojené baterkou. První poznatek:
Jde na člověka něco jako strach, když už z dálky vidí odlesk té baterky. Šelma se blíží a já, málo platné, jsem kořist. Ozývají se prastaré bázně z dob, kdy byl člověk častěji kořistí než lovcem.
Pak jsem navrhl reformu - že pikola nebude v kuchyni, ale venku na schodech, přede dveřmi. Tím pádem je možné najít úkryt kdekoli. Celkem se to osvědčilo, ale nepřineslo to radikální posun. Ten přinesla až další reforma: zhasnem a hledá se bez baterky.
Thao mínila, že se Dodo bude bá.
"Nebudu se bát! Zhasnem!" tvrdilo děcko.
Bála se strašlivě. Byl jsem zalezlý za gaučem a koukaly mi nohy. Normálně by mě našla hned, musel jsem ten gauč odtáhnout od zdi, abych se za něj vešel. Nakonec mě našla Thao.
Rozsvítilo se a se světlem se vrátilo nadšení.
"To bylo suprový!" jásalo děcko. "Zase zhasnem. Ale až příště, dodala."
Příště nebude tma tak černá.

Debilní Thajsko
Dnes v pět ráno odletěla Thao s Dominkou do Vietnamu slavit příchod Nového roku. Zatímco v Číně nastane Rok zajíce, ve Vietnamu to bude Rok kočky. Je na vás, co vám je sympatičtější, jestli kočičina nebo braní do zaječích. V pohraničních oblastech možná berou do zaječích kočky anebo je tam zajíců tolik, že vzniká kočičina. Nevím. Až se dámy vrátí, poptám se jich.
Nebudou jenom ve Vietnamu. Pojedou se také podívat do Thajska. Ptal jsem se na to Dodo:
"Těšíš se do Thajska?"
"Thajsko? To je úplně debilní," pravilo děcko.
Nicméně úplně debilní asi nebude. Z obvykle dobře informovaného zdroje se dozvídám, že tam bude někde možno pohladit si opravdového lvíčka. A to je lepší zážitek než spatřit tucet zajíců křížených s kočkou dohromady.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena