Tuhle otázku dostávám od lidí neznalých často. Někdo zvoní u vrátek, jdu otevřít. To znamená, že jdeme otevřít, Gari, Nora a já. Nora s řevem, my s Gari mlčky. Sahám po klice a návštěva se opatrně ptá:
„Nezdrhnou?“ 

Ne, nezdrhnou, pokud se dá předpovídat z dějů minulých. Nikdy nezdrhly. Hned za rohem je pole a za polem les a těmi brdskými lesy se dá přejít k pohraničním hvozdům a pak až do Aleluja, kam chcete. Naši pejskové nanejvýš přeběhnou ulici na protější chodník – to je v těchto dnech důležité, protože je tam stín. Nora se někdy jde podívat na roh a tam čumí. Onehdy se stalo, že Ljuba odjela do práce, pejskové byli na zahradě, vrata se nezavřela úplně a oni vyběhli ven a seděli před vraty a koukali směrem, kam odjela, a čekali, až se vrátí. 

Nezdrhnou. Proč taky by se namáhali zdrháním, když se u nás mají jako… pejskové u nás!

Pomáháme při natírání

Občas se ten plot natřít musí. Teď je k tomu v podstatě ideální příležitost – aspoň u nás ve Zvoli. Nejsou taková vedra, jako byla ještě nedávno, teplota se drží pod třicítkou a neprší. Takže: vymontuju pole plotu, položím na židle a jak jinak – židle postavím na plachtu, přece nechceme mít šedivou trávu.

Nora chce pomáhat, to znamená, že si lehne na plachtu, pokud možno tam, kam bude kapat barva. To je skvělá perspektiva i pro Gari. Plachta je dost veliká na to, aby se na ni mohly uvelebit obě a nechat se pokapat, ale znáte to: Nora trvá na tom, že měla ten nápad první a ať se Gari jde nechat pokapat jinam, kdežto Gari je toho názoru, že právo býti pokapán patří k základním a nezadatelným psím právům, a chce je hájit důsledně a energicky.

Pomoc je to zásadní a bez ní by plot patrně natřen nebyl. Vyhrála momentálně Nora, ale pozor, plot má čtyři pole a natřeno je první. Gari má ještě mnoho šancí. Dokonce i kbelík s barvou se nepodařilo převrhnout, v tom je velká rezerva!

Pomáháme při natírání

Svině z jeskyně

Byla to svině z jeskyně, ta vosa, která mě včera ráno napadla, když jsem šel s pejsky na procházku. Jdu po cestě a najednou se proti mně vyřítila vosa, letěla přímo na mě, narazila mi na obličej a zasáhla levou čelist. Dala mi docela malé žihadlo, odrazila se a zabrala znovu. Tento krát dopadla na krk, tam, kde jsou tepny, a tentokrát mě ťafla jak se patří. Zařval jsem leknutím i bolestí, setřepnul jsem ji ze sebe a odlítla, svině z jeskyně.

To pak je pro dobrotu na žebrotu – kolik já jenom vytahal vos z jezírka, když se tam topily. A pejskové? Ti na to kašlali, ti by mě nechali vosami sežrat, potvory nevděčné!

Hodní pejskové

Večer byla u nás návštěva. Pejskové vítali u vrátek hosty, hosté se obávali, že pejskové utečou – postupně přišly tři vlny hostů a obavy se opakovaly – obavy to byly liché. Naši pejskové neutíkají. Jsou to hodní pejskové.

Návštěva pobývala na zahradě. Hosté se možná obávali, že pejskové budou otravovat a loudit od stolu a obtěžovat. Kdepak, pejskové ledva vystrčili čumáky, jinak byli zalezlí uvnitř a pozorovali dění oknem obýváku. Jsou to hodní pejskové.

Přišli až hodně pozdě večer a mírně otravovali. Hodně mírně. Já věděl, o co jim jde. Vždyť už se má dávno spát! Chceme jít na své pelíšky! Ale to není zdvořilé, Garino, dokud je návštěva v domě, nechodí se spát, Noro. Což pejskové nemohli pochopit.

Já coby ranní ptáče jsem byl na jejich straně. Takže trvám na tom, že i v tomto případě jsou to hodní pejskové.