Nefunguje kotel
Normálně kotel přestane fungovat, když je venku mínus patnáct, teď je venku plus patnáct, tak bych měl děkovat kotli za milosrdnost. Neudělám to, protože také uvnitř je patnáct (kecám, je sedmnáct, ale stejně..). Štěstí je, že Ljuba není doma a já sedím v malé cimřičce, píšu knížku, přitápím si olejákem. A pejskové?

Nemějte o ně starost. Gari se dovede zavrtat, třeba pod moje triko. Nora se zavrtat neumí, ale dovede si říct, takže ji přikreju dekou. Na noc si pod deku vlezu sám a kdyby bylo nejhůř, povolám mě obě, aby mě ze stran ohřívaly. Kdo nevyzkoušel netuší, jakou ohřevnou sílu má pes pod peřinou.

Dneska mi držte palec, budu volat topenáře. Samozřejmě, že kotel kiksnul… kdy? V pátek večer.

Smrskli jsme se
Včera jsem referoval, že nám kiksnul kotel. Chvála bohu, že je Ljuba na potulkách, to by bylo peklo. Topenář zavolán, přijde ve středu, takže perspektiva je pozitivní. Znepokojuje mě, že se zmiňoval o jakémsi jističi. Samosebou, že jsem šel do pojistek a že všechno bylo dle mého soudu v pořádku. Ale visí nade mnou hrozba, že pan topenář přijede, cvakne něčím a kotel se rozběhne. Budu za blbce.

Pozitivní stránka: pejskové by mě ani v takovém případě neshodili. Sdílejí se mnou pobyt ve vychladlém baráku. Ale zase: smrskli jsme se do mého kamrlíku 3x4 metry, mám tu olejový elektroradiátor, pejskům jsem dal pelechy, co nám chybí?
Topenář. Přijde ve středu. Rezerva tu je. Ljuba se vrátí 20. listopadu.

Jako eskymáci v iglú
Eskymákům se nesmí eskymáci se prý nesmí říkat, protože prý „eskymák“ znamená „muž pojídající syrové maso“. No a co? Mám rád biftek tatarák a to je taky syrové maso. Tudíž jsem eskymák. Teď i v životním stylu.

Pán na kotel má přijít dnes, slíbil mi to ústně a v úterý večer i esemeskou. Nicméně i tuto noc z úterka na středu strávím ve své pracovně, mám tu natahané psí pelechy, spím na kanapi a topíme si olejákem. Co nám chybí? No, když vystrčí nos, udělá se mi na něm jinovatka. Tak to zase zastrčím.

Pejskové, ti si nestěžují vůbec. Dokonce si dovedu představit, že zítra, až bude kotel opravený (vidíte, jaký jsem optimista), budou dělat ksichty: jéžiš, zase do tý blbý ložnice? K voknu??

Nechutné vedro
Nakonec to byla pojistka. Ne obyčejná pojistka ve skříni, ale kotel má ještě další pojistky, utajené, ve svém nitru a k nim má přístup jen zasvěcenec servismanství. Přijel, opravil, vše bylo skvělé k plné spokojenosti, kotel začal topit a za chvilku bylo v baráku nesnesitelné vedro. Teploměr ukázal 17 stupňů.

Je to jako v tom židovském vtipu, jak si Jajteles stěžoval rabínovi, že má malý byt. No a rabín mu postupně poradil, aby vzal do bytu kozu a slepice králíky (lze navyšovat počty) a nakonec, ať prý je všechny vyhodí. I radoval se Jajteles: rebe, já mám TAK VELKEJ BYT!

Takže V BARÁKU MÁME TAKOVÝ VEDRO!
Co s pejsky a naším iglú? Ljuba je pryč. Vyzkouším setrvat v iglú minimálně ještě tuhle noc. Proč? Zalíbilo se mi, jak jsme všichni na jedné hromadě. Než se Ljuba vrátí, bude ze mě pes.

Kdepak iglú
Včera jsem se zmiňoval, že jsem chtěl spolu s pejsky nadále spát v pracovně, třebaže pan topenář opravil kotel a už je v baráku zase teplo. Ano, já chtěl, ale bestie odpochodovaly do ložnice a dožadovaly se navrácení pelechů tam, kde mají pelechy svá místa.

Pejskové mají mnoho dobrých vlastností, ale jedno je zřejmé: novátoři to nejsou, změny nesnášejí, jsou to vyznavači nejtvrdšího konzervativismu.

Chvála jim za to, aspoň někdo.