20.9.2019 | Svátek má Oleg


BEST OF HYENA: Lstivý Odyseus

19.2.2019

Nora mám poraněnou packu a léčení je vždycky dlouhé. Jednak Nora běhá, jednak si ji líže. Běhat smí, lízat nesmí. Hlídáme to, nasazujeme jí kornout, ale ona je lstivá jako Odyseus.

Sedí, potvora, a tváří se nevinně. Poraněná je pravá zadní. Okázale si líže levou přední: to přece můžu, jsem pejsek a pejskové si MUSÍ lízat packu! Jakmile se ale podívám stranou, podsune pravou zadní před levou přední a líže ránu. Sotva se ohlédnu, zasune pravou zadní a úplně nevinně pokračuje v očistě levé přední.
Potvora jedna lstivá!

Lehli jsme popelem

Ljuba chytla vira, já chrchlám a Nora má poraněnou tlapku. Takže jediný zdravý člen rodiny je Gari. Měla by se o nás starat, kdyby chtěla být solidární…

Nicméně ona svým způsobem solidární je. Projevuje se to třeba zrovna na Woodstockové louce, to je ta na kraji Oleška. Nora s tou svou tlapkou běhá podstatně míň než normálně. A Gari? Drží s ní basu. Předpokládá, že jí to Nora v dobrém oplatí, až ona sama taky dojde k úhoně.

Což se dá předpokládat s pravděpodobností blížící se jistotě.
Zatím ovšem se nepřibližujeme rizikům, inu proto… že jsme lehli popelem.

Co nás čeká, doufám že ne

Tentokrát sníh napadl i ve Zvoli. Není to sice metr sněhu, ale dvacka, na… patnáctka to bude. Je to sníh těžký, ohýbá a láme větve. No a když se to stalo naposledy, Gari, kdo jiný, se na zlomenou větev napíchla.

Byla z toho polízanice dlouhodobá, protože se špička větve ulomila a zůstala ráně a trvalo to snad půl roku, než se vykurýrovala. Což se dá dohledat v archivu Hyeny při troše trpělivosti, kterou nemám. Měl bych Gari říct: Garinko, teď budou všude polámané větve, nelítej jak pošuk.
To bych jí mohl říct. Bez víry v úspěch. Ona prostě JE POŠUK a bude záležet na chlupatém čtyřnohém andělu strážném, kudy ji povede.
Takže… andělíčku, její strážníčku… pohlídej ji...

Já chcípu, pejskové ne

Minulý týden to složilo Ljubu, teď přišla řada na mě. Smrkám a kejchám jako statisíce dalších lidí, kteří TO taky chytili. Co naplat, s pejskama se musí ven, i kdyby se člověk měl plazit. Koukám teď z okna na ten mráz šedivák... Nora se ani nešla vyčurat, jen vystrčila nos. Mráz ale kopřivu nespálí a naopak, možná spálí rýmu a kašel?

Nachcípánci

Nadále platí, že jediná skutečně zdravá je u nás Garina – Nora má sice svoji tlapku už mnohem lepší a kdyby si ji nelízala, měla by ji zahojenou. Ale přes všechny snahy ostrahy se jí občas podaří blíznout, a tak je ta rána pořád ještě trochu živá.

My s Ljubou moc živí nejsme. Horší to má Ljuba, protože hraje, já může strávit většinu dne doma a vycházím jen s pejsky. Chudáci? No, chodím na kratší procházky a na konci se už taky pěkně klepu, takže zas tak moc velcí chudáci taky nejsou.
Chudáci jsme jako celek, nachcípaná rodinka.

Vyšlapanou cestou

Už nesněží, zato pořád mrzne. Ne moc, stačí to tak na to, aby sníh neroztál. Mimochodem… těší mě, že je pěkně čistý, žádné saze se na něm neusazují. Nevím, jak ve městě, ale u nás to tak je.

Když sníh napadl, byli jsme s Norou a Gari průkopníci prošlapníci. Teď už je to dobré, máme svoji trasu a ťapeme po udupaném pruhu. Pejskové občas zabrousí stranou, hned se vracejí. Přece jenom se jim vtom vyšším sněhu hůř běhá. Ve čtvrtek má zase přisněžit. Uvidíme, kolik napadne a jestli budeme znovu průkopníci prošlapníci. Z téhle role nadšený nejsem, viróza mě nadále drží. Opravdová viróza, korunovační klenoty jsou přede mnou v bezpečí.

Chřipka je pryč

Ne úplně, ale skoro a už můžu psát Hyenu a chodit s pejskama. Bylo to hnusný a nikomu to nepřeju. Nejsem stonavej typ a nepamatuju, kdy naposled jsem tejden ležel.

My to měli s Ljubou souběžně, ona navíc musela do práce, takže i když jsme stonali, s pejskama se muselo. Podobně jako Most – pejskové dycky!

Nemají si tedy na co stěžovat. Nora byla dokonce velmi spokojená, včera mimořádně, protože podruhé po sobě našla na procházce tenisák. To už je něco! Ten první donesla domů – celou dobu skákal, když ho pustila z tlamy. No a před vchodem jí ho Garina prokousla.
Ten druhý ztratila ještě na té procházce, takže bude co hledat.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena



Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.