Na Štěpána budeme mít k obědu krůtu, na návštěvu přijde Irena (moje dcera) s Robertem (manželem) a Dominikou (vnučkou). Krůtu jsme koupili v Hypernově už ve čtvrtek, v ten požehnaný den, kdy tam bylo prázdno a o nějakých nervících nebylo ani vidu, ani slechu. Na Boží hod jsme byli na návštěvě a hráli jsme pak hru "nechat rozmrznout krůtu".

Já: "Musíme nechat rozmrznout krůtu."
Ljuba: "Ovšem, ale hlavně musíme nechat rozmrznout krůtu."
Já: "Neměli bychom nechat rozmrznout krůtu?"
Ljuba: "Určitě, ale především musíme nechat rozmrznout krůtu."

Hra se hraje libovolně dlouhou dobu. Za ideálních okolností končí před mrazákem, kde vrcholí: Otevřením mrazáku, vytažením krůty z mrazáku, položením krůty na volně ložený pekáč, kde krůta bude zvolna rozmrzat až do následujícího dne.

Méně optimální varianta:
U hry se pije a jak tak stoupá hladinka, z věty "je třeba nechat rozmrznout krůtu" se stane pouhý zvuk, takže ráno, když hráči procitají zvolna a těžce, protože jim někdo zaparkoval zablácenou čtyřkolku na hlavě, první bdělá myšlenka se dotkne ideje zmrzlé krůty a tento docela probuzený hráč s výkřikem "krůta" běží k mrazáku a v zápětí jako kámen tvrdá krůta zvoní o pekáč a hosté už stoupají po schodech.

Hru jsme sehráli v první variantě, ale tu druhou si představit dovedu a můžu, když je tak krásný slunný pohodový den!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena