Potkal jsem ji včera ve Vodním království v Mukařově - tam prodávají všechny možné i nemožné doplňky do zahrad asijského typu a my, co máme rádi japonské zahrady, se tam rádi zastavíme, když se dostaneme do těch míst. Kočka to byla docela obyčejná, mourovatá, seděla na japonské lampě a když jsem se přiblížil, dala najevo, že stojí o přízeň. Chybělo jí levé očíčko. Hladil jsem ji a ona pěkně předla a kroutila se a lísala se, jak to kočky dovedou.
Vidí jen půlku světa a přece ji to nezbavuje důvěry k cizím lidem. Jak se to asi stalo, co ji připravilo o jedno oko? Na Fuerteventuře jsem viděl pejska s amputovanýma zadníma nohama a místo nich měl kolečka. Dováděl s ostatními pejsky, jako kdyby měl nožičky. Možná, že člověk, nebo pes nebo kočka, když o něco přijde, získá dar radosti navzdory něčemu a ne díky něčemu. A když ten dar nemá, nedokáže se radovat, ani když má všechno.
Dneska ráno prší. Mraky nám ukradly sluníčko. Zkusím se radovat i ze zapršeného dne, abych vyzkoušel, zdali to u mě funguje...

Tento způsob jara
Včera tu trochu sněžilo a dnes (4.5.) byla ráno všude jinovatka. Když jsem šel lesem, sluníčko uklízelo, jinovatku smetalo a to smetí padalo poutníkovi na hlavu. Zdrcnutá voda se rychle vypařovala a mezi kmeny byly natažené průsvitné záclony. Za nimi se kmitaly srnky. No a jak jsem se na to koukal, tak my bylo jasné, proč barva zelená znamená jeď! No, teď má les zelenou. I pod tou jinovatkou.

Některé věci nedovedu
Včera jsem odpoledne šel k zubaři. Ne zcela dobrovolně! Přiměl mě k tomu syn. Že má něco s osmičkou a kdesi cosi, zkrátka, abych ho taky objednal a že půjde se mnou. Ocitl jsem se tedy v křesle a tam nastalo to, co nedovedu. Ležel jsem tam s hubou dokořán a všechno ve mě hrálo jako strunný nástroj. V klavírním křídle, jak tam jsou v pancíři ty struny, je prý síla několika tun. Ve mně... několika metráků.
Pan doktor si toho všiml.
"Uvolněte se," vybízel mě laskavě. "Uvolněte se! Relaxujte!"
Tak tohle se ode mne nedá chtít. Surovým postrkem mě k zubaři pod bajonety dostanete, ale abych tam relaxoval, to fakt ne.
Mimochodem, vůbec to nebolelo a relaxace se dostavila.
Za dveřmi ordinace.

Setkání v lese
Zajíce jsem dnes zahlédl tři. Byli docela malí, zřejmě to byli kloučkové nezkušení, hopkali trávou, jen ušiska jim koukala. Od Stvořitele to byl kanadský žertík, dát jim tyhle zaječí a králíkům zase králičí uši! Nevěřím, že nějak výrazně zlepšují sluch, takže slouží jako cedule TADY SEDÍ ZAJÍC. Soudím, že takový zajíc na to nadává patnáctkrát až šestnáctkrát denně a zaječí vysněný ráj je louka a na ní pobíhají šťastní zajíci s myšíma ouškama.

Srnka se pásla na poli mezi dvěma pruhy lesa. Neměl jsem takříkajíc dlouhé sklo, tedy teleobjektiv, takže obrázek který vidíte je silný výřez. Takže je to taková info - fotka bez nároku na kvalitu. Při takové příležitosti našlapuji pomalu a hodně potichu a chovám se, jako bych tam nebyl. Vždyť jsem na návštěvě v cizím bytě, do kterého mě nikdo nezval!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena