Nora by už mohla mít rozum, ale Gari ve svém roce a něco je pořád ještě slečinka. Někdy je to opravdu zarážející, jak si ty holky troufají na chlapáky bez přehánění třikrát i čtyřikrát těžší, než jsou ony. Nora si navykla na ně i štěkat a Gari, ta zatím moc neštěká, ale už jí to taky někdy uštěkne.

Je to vždy věc osobní zkušenosti. Obě prohánějí Roníka, hodného pejska, dobračisko. Prohánějí ho a kradou mu kosti, co má poházené na zahradě, když tam zajdu Roníka ve čtvrtek vyvenčit. Nabývají zcela mylných představ o uspořádání světa. To je báječné místo, plné úžasně hodných pejsků.

Hele, pes velkej jak stodola, pojď, proženem ho...
Netuší, že právě tak je svět kruté místo plné udivených slečinek, kterým velcí hafani nabančili.

Vánoční drama

Pečicí repertoár jsme se rozhodli letos zredukovat na perníčky. Ljuba napekla dva plechy a to je dost na vyvolání vánoční atmosféry. Perníčky je třeba ozdobit a toho jsme se v první fázi ujali já s Dodo. Dopadlo to fiaskem, cukrovou polevou jsme byli upatlaní oba a to, co se stalo s pěti námi postiženými perníčky, to se nedá zdobením nazvat.

Dramatická změna k lepšímu nastala, když se v druhém kole ujala zdobení Ljuba, opět s asistencí Dodo. Společně ozdobily zbylé dva plechy, vánoce mohly začít.

No a pak se stalo, došlo k tomu v sobotu, že jsem jaksi nedával pozor na pejsky, o příčinách nemá smysl se rozepisovat, zkrátka – přijdu do kuchyně a z nadílky perníků zbylo torzo a Gari má břich jak bubínek.

Následoval pláč a pak to, co se nazývá smíšené pocity. Dodo zuřila, ale bylo jí Gari líto. Ta ležela zmožená na pelechu a funěla a Dodo jí četla Dášeňku. Večer jsem vzal Gari na zdravotní procházku, pěkně na vodítku, aby se jí něco nestalo.

Teď už je pondělí, perníčky oplakány, bříško splasklo a obnovena plnohodnotná vánoční atmosféra. I s torzem perníčků.