Norince zrušili její domovskou scénu, tedy kupičku štěrku, na které předváděla svůj výstup Jsem veliká, za obrovských aplausů publika. Vypracovala náhradní program. Jmenuje se cirkus a spočívá v poskakování po zadních nohou při odměňování frolíkem.

Jelikož je bezmezně kreativní, vyhoření jejího domácího divadlo ji nevyvedlo z míry a objevila NOVOU SCÉNU, další kupičku, možná ještě vyšší než byla ta první! Neztratila nic ze svých schopností, je to stále ta charismatická hvězda Nora, schopná publikum přivést do varu. Opět předvede, jak je veliká, graciézně přijme frolíka jako honorář a slávu nese hrdě a vesele s hlavou zpříma. No a když k tomu dodá číslo zvané Cirkus, nadšení nezná mezí. Dá se říci, že pluje na vlně vrcholného uměleckého výkonu

Břežany, jak vzdálené jsou

Do Břežan jezdím často, je to městečko ob – sousední, jede se do něho přes Ohrobec a už tam jste. Je to skok. Jsem tam často, mám tam počítačovou učebnu a učím tam Photoshop a když třeba, chodím tam na oběd. Tedy, jezdím tam na oběd. Autem.
Včera jsem se konečně dostal k výměně zimních gum za letní. V Ohrobci je pneuservis, nechal jsem v něm auto, z kufru vytáhl kolo a jel do Břežan na kole.
To byste nevěřili, jak daleko ty Břežany jsou a jaké kopce jsou na cestě – ty tam musel někdo navršit, to jinak není k vysvětlení! A zajímavé je, že do Břežan se jede do kopce a z Břežan se taky jede do kopce... A což teprve, kdybych si usmyslel, že Praha je blízko! Musím to někdy zkusit.

Klidná sobota

Byl to takový ten den, kdy celý svět se smál. V podvečer mě kamarádi pozvali na čerstvý chleba a na něj že budou škvarky – přesně naopak mým dietním zásadám! Hned jsem tam běžel. A tak jsme tam seděli a lebedili si a pejskové, Nora a Fanánek, zápasili a z celého pozemku si jako zápasiště vybrali místo pod stolem a nenechali si vysvětlit, že to není nejlepší místo k zápasení.

Pak přišli chlapečkové a ptali se, zdali si můžou hrát na vojáky. Mohli si hrát na vojáky. Další pokus o zjednání klidu: navrhl jsem jim, že celé to bojiště je zaminované a že ty miny mají mimořádně důmyslné a zlé roznětky aktivované hlasem. Ani to nezabralo a přes naše nohy se valily vlny psích těl a kolem se střídala fronta.

"Aspoň že nikdo neřeže dříví na cirkulárce a neseká trávu," poznamenal Pepa a měl pravdu, opravdu to bylo klidné odpoledne.
Pak jsem šel s Norou domů a bylo horko a Nora se chladila v louži a její snímek budiž dokladem toho, jak málo stačí k blaženosti: chleba, škvarky, absence cirkulárky a sekačky... a louže uprostřed silnice.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena