Stará dáma už není velký chodec, natož pak běžec. Ráno ještě tak více méně je ochotna se mnou ujít základní okruh zvaný "áčko", čítající bratru tři kiláky, ale jak postupuje den, chuť procházet se a zkoumat prostor opadá. Vleče se za mnou, musím ji opakovaně vybízet, tak pojď, jdeme Irdo, polez, kůže líná a tak podobně.
No a podvečerní "áčko" vykonáme takto postrkem.
Včera jsem si usmyslel si vyjít s Iriskou o polední pauze. Tvářila se velmi rozhořčeně, jako že co je tohle za móresy, áčko v poledne? Dovlekla se až k poli, které dělí náš satelit od lesa - a právě v lese je ta nejdelší a samozřejmě ta hezká část áčka. No a najednou přidala do kroku. Vida ji, řekl jsem si, ucítila vůni lea a začala se těšit!
Zrychlovala a já taky přidal do kroku a už jsem si myslel, že to bude vycházka s psíkem ve sportovním duchu, až došla k rozcestí - doprava přes pole do lesa, doleva zpátky do satelitu. A šup a už vzala dráhu a než jsem stačil doběhnout na roh, byla na druhém rohu, mihnul se ocásek a byla pryč a dostihl jsem ji až u vrátek. Smála se na celé kolo, jak mě napálila a byla celá šťastná a museli jsme si hrát na šíleného psa a pak dostala žvejkací tyčinku.

Dnes ráno tě ale áčko nemine, vopice jedna. Vezmu na tebe vodítko.

Rozháraná Hyena
Rozháraná Hyena, neúplný archiv - to jsou neklamné známky toho, že někde putuju. A vskutku mám naputováno. Ve čtvrtek jsem odjel do Polského Těšína na Parcon (scifistické fanouškovské hemžení), v pátek jsem se vrátil za strastiplných okolností, o víkendu jsem se z toho vzpamatovával, v pondělí ve čtyři jsem vstával a letěl do Varšavy na seminář o fotoaparátu Sony Alfa 55 a v úterý jsem se v pořádku vrátil. Boha jeho, už nikdy nikam nepojedu, uf!

Strastiplné okolnosti: v pátek jsem se vraceli z Těšína dva, šéfredaktor Ikarie Vlado Ríša a já. Svítilo sluníčko, povídali jsme si, cesta hezky ubíhala, až jsme dojeli k Olomouci a tam jsme zakufrovali, místo na Brno jsme pokračovali na Mohelnici. Je to tam na té rozdvojce velmi matoucím způsobem značené. No a znáte to, na dálnici jakmile zakufrujete, není to snadné se vrátit na cestu správnou, takže jsme tím hledáním zabili asi 30 minut. Jedeme dál, načež na kilometru 128 jsme dojeli kolonu. Velmi zkrátím: vpředu byla hromadná havárka a policie odkláněla dopravu na vedlejší silnici. Kdybychom bejvali měli puštěné dopravní zpravodajství, věděli bychom, že ta havárka je tam už od jedné (byly tři odpoledne) a byli bychom jeli přes tu Mohelnici a Hradec! Osud kýval prstíčkem, dával nám šanci a my raději kecali, než abychom poslouchali rádio. Výsledek? Osm hodin v autě na cestě z Těšína do Prahy. Pikantní bylo, že když už jsme se konečně doposunovali na tu vedlejší silnici, rádio hlásilo: "Havárie je už odstraněna, zůstaňte na dálnici, za chvilku to pojede."
A já nesežral vzteky volant...

Národní technická knihovna
Včera mě pracovní povinnosti zavály do Národní technické knihovny do Dejvic - velké nadšení architekturou! Až potkám pana Lukeše, musím se ho na vše vyptat a budu zvědav, co on tomu říká, ale já jsem byl velmi potěšený. Nedovedu posoudit funkčnost té věci, nejsem student, neseděl jsem tam a nestudoval, nehledal v katalozích, beru to čistě esteticky. Jádrem stavby je obrovská dvorana s ochozy, vše je z pohledového betonu. Já osobně mám pohledový beton rád, ovšem vím, že mnoha lidem se nelíbí, tady je těžká rada. Aby to nebylo strohé, ochozy jsou ozdobené nádherně recesními kresbičkami - tenhle obrázek je z webu Svět bydlení:

Samosebou, nelze jinak, i zde narazíte na "luxus s výhradou" - to je termín, který se narodil na chodbě kteréhosi afrického hotelu, kde jdete chodbou vyloženou tmavým mramorem, intimně osvětlenou a uprostřed je pěticentimetrový schůdek. Tady zase - jdete z parkingu, dojdete až ke dveřím na ulici, vyjdete ven a beng, zakopnete o dveřní zarážku. Ale možná je to tam schválně, aby se návštěvníkovi rozbřesklo.

Buď jak buď, stavba mě velmi potěšila a nešlo to jinak, vybavil jsem si Kaplického projekt, zavražděný proto, že někdo chce na Letné postavit hotel, až vášně opadnou.
Ale ony neopadnou, spolehněte se.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena