Podivné zvíře na zahrádce
Seděl jsem večer na terase a zahlédl - opravdu jen kratičce - nějaké zvíře. Vyběhlo zpoza domu a zaběhlo do křoví uprostřed zahrady. Bylo to chlupaté, řekl bych dokonce huňaté, asi 30 cm dlouhé. Nevšiml jsem si, že by za ním vlál ocas. Hopkovalo to trochu jako králík, ale králík to jistě nebyl, skoky byly kratší. Nebyla to lasička, tělo bylo zavalitější. Běželo to rychle a byl jsem od toho tak 12 metrů, takže jsem neviděl podrobnosti.

Později se na scénu dostavila Iris a hodně čmuchala ve stopě toho zvířete - přesně vyčmuchala cestu, kterou zvíře proběhlo, a pak se zajímala o to křoví - do té míry, že mě napadlo, že zvíře tam bydlí, že tam má noru.

Nevím, co by to mohlo být.Vzpomněl jsem si i na plcha - nikdy jsem plcha neviděl, vyprávěl mi o něm před lety Cyril Bouda, že plchy vídá na své zahradě na úpatí pražského Petřína. To je ale už hodně dávno a na internetu čtu, že plchové jsou velmi vzácní a ve středních Čechách skoro nejsou.

Jak jsme se báli v lese
V podvečer jsme šli s Iris na malou procházku. Vraceli jsme se tou nejbližší lesní pěšinou - právě na té Ljuba našla v těchto dnech opakovaně hříbky. Právě proto, že je to cesta tak krátká a vede tak jednoznačně a bez okolků do vesnice, nikdo by na ní nehledal žádné houby, spíš by pátral v odlehlejších končinách. Na přímých krátkých cestách se hříbky nehledají.
Tím míně dobrodružství.

Když jsme byli uprostřed, začalo to. Burácivý zvuk zněl strašlivě v rychle houstnoucí tmě. Napadlo mě, že někde opodál nějaký hulvát tůruje motorku s upilovaným výfukem - a pak jsem si uvědomil, že to není tak dlouho, kdy jsem v těchto místech dokonce viděl hlavu řvoucího srnce. Tentokrát jsem ho nezahlédl, zato slyšet byl náramně.
Třebaže jsem věděl, že zvuk nevychází ani z upilovaného výfuku, ani z hrdla lva, měl jsem všelijaké pocity a bezděčně jsem zrychlil krok. A Iris?
Tvářila se nenápadně a dělala, že v lese není. Za chvilku se to stalo skutkem, vyšli jsme na uvláčené zorané pole, Iris běžela přede mnou a ve zbytkovém světle jsem viděl malinké obláčky, jak se jí zvedají za patičkami...

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena