Hříčky s mapou
Internet je úplně jiný od té doby, co se na scéně objevil Google, vyhledávací server. Bez stálého připojení a bez Googlu si dnes už těžko představuju život - a tane mi na mysli ta otázka "jak jsme bez toho mohli žít"! Často si tuhle otázku kladu i v souvislosti s mobilním telefonem.

Ale zpátky k tomu Googlu. Zdaleka to není jenom vyhledávač, lze ho používat i jako psací program i jako diář, dají se jím pořádat fotky a - konečně se doklopýtám k jádru věci - může sloužit i jako vaše "osobní mapa".

Já už několik let fotím litinové poklopy - obvykle od kanalizace, ale taky od vody a telefonu. Prostě, kam přijdu a uvidím dekl, vyfotím si to. No a na Googlu jsem si vytvořil osobní mapu Manhole covers, kam jsem nastrkal - zatím - část své sbírky. Můžete se na to mrknout sami a uvidíte, jak to funguje. Na mapě se ukáží jakési bublinky nebo šipky či značky a když na ně kliknete, objeví se rámeček s textem, případně s fotkou (nebo videem, to tam taky lze připojit).
Zatím ale tápu v jedné věci a třeba mi někdo poradí, kdo s tím má už zkušenosti. Google Map je už hodně podrobná, včetně fotografické části - například už je na Google Map Zvole i s naší ulicí a barákem - podle stavu situace bych odhadoval, že je to letecký či kosmický pohled asi tak ze začátku roku 2006. Chtěl bych pro naši zvolskou webovou stránku Zvole.info vypracovat mapu, kde by byly obrázky míst ve Zvoli a okolí. Což není problém. Už jsem si ji založil, obsahuje zatím jenom jednu fotku, brzy dodám další. Je na téhle adrese.

Jo, ale nemyslete si - nejsem na tom tak, že bych neměl co dělat... Ale mám tu Zvoli rád a dobře se mi tu s Ljubou bydlí. Takže bych ji chtěl lidem ukázat. Google mapa je super!

Folie en trois
Našel jsem si v posledních týdnech poněkud ujetou zábavu. Nosím z lesa suché klacky. Jinak jsem duševně zdráv.
Ty suché klacky ovšem nenosím samoúčelně (psychiatr vám řekne, že každý šílenec dokáže odůvodnit, proč sedí na ledničce a dělá vrků). Topíme často v krbu a ty suché klacky z lesa, napůl trouchnivé, jsou skvělé dřevo na podpal: máme samozřejmě nakoupené palivové dřevo, jenže to je dosti čerstvé a špatně hoří, takže to dříví z lesa dodá ohni patřičný žár a pak v krbu hoří i to napůl azbestové dřevo koupené. Takže, minimálně ráno a večer, když nejsem přes den ve městě, tak tedy třikrát denně se vracím s Iriskou z lesa a nesu klacek, někdy víc. Lidi po mně zvědavě pokukují a už jsem několika z nich vysvětloval, proč to dělám. Taky jsem slyšel "jé, tak to já budu hodit pro klacky taky", ale zatím jsem ještě nikoho z nich s klackem neviděl.
Včera jsem byl na procházce i s Ljubou. No a vraceli jsme se oba s klackem. Psychiatr by vám řekl, že tomuto jevu se říká folie en deux, tedy šílenství ve dvou - stává se, že zmagořenec sebou strhne i partnera.
Takže až jednou půjdu s Ljubou a poneseme klacky a před námi poběží Irda taky s klackem v hubě, bude to vzácný jev zvaný folie en trois.

Jak jsem se potkal s George Bushem
Tož holenkové, to si poslychnitě, jak jsem tuhle, bylo to fčéra, potkal George, teda prezidenta Bushe.

Vyrazil jsem včera z naší vse do města, vezl jsem někam do Holešovic pytel prosa, malé sele a dížečku podmáslí, aby se v tom městě poměli, a jak tak jedu po magistrále, najednou bác ho a všecko to stálo nedaleko hotelu Hilton. Tož jsem se s tou svou mašinou prodral kupředu a přes cestu stála policajtka a policajt, že prej máme stát. Tož jsme tam stáli, ne, co jinýho, a stáli jsme tam ne moc dlouhou chvíli a z druhý strany jely auťáky. Tak koukám a povídám si:
"Panenko skákavá horoměřická, ať mě šlak, jestli v tym prostředním nesedí George!"
A v tu samou chvíli kouká George z okna a plácne tajemníka po rameni.
"Zastav! Vždyť tamhle stojí ten Pes, ten Neviditelnej pes!"
"Máte pravdu, pane prezidente. To není nikdo jiný, než sám Aston."
"Na co čekáš? S ním musím mluvit. Zatím mi tady představili jenom nějaký nýmandy!"
"Jenže nás čeká Air Force One a ještě nemáme zbalíno. Nechali jsme fusekle na podlaze, jak jsme spěchali za těmi nýmandy."
"Air Force počká."
"Počká, ale kapitán bude mít vztek a bude s náma houpat."
Tak já udělal takhle rukou, což znamenalo, jen klid, George, probereme to jindy, na tvým ranči nebo na letadlový lodi nebo tak nějak. Ale až po žních a až se Barče narodí telátko, to víš, my ze vse jsme vázaný chodem přírody, chápeš.
Dobrý, Astone, zamával mi George a kolona jela dál a já byl rád, že prezident Spojených států odletí s pocitem, že nejel do Prahy nadarmo: potkal tu Astona!

A tady vidíte na fotce, jak jsem ji vyfotil svým dřevěným mobilem Nokia N95, co mám po staříčkovi, jak se Bush tvářil, když mu řekli, že má jet balit fusekle místo aby dal pokec s Astonem.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena