Po čase zase na kole
V neděli jsme s Ljubou navštívili naše přátele v sousedství - na kole. Měl jsem pro cestu na kole o důvod víc - ve spřáteleném obchodě s koly a příslušenstvím mi půjčili na výběr dvě sedla, abych je vyzkoušel, které bude míň tlačit.
Už před tím mi dvě půjčili. Vracel jsem, že mě tlačí obě.
"A kolik máte letos najeto?" zvídal prodavač.
"Ani se neptejte," odpověděl jsem lakonicky.
Teď už bych mohl odpovědět, že šest kilometrů. Opravdu to není žádná sláva. Nicméně radost, to ano. Zvlášť proto, že s námi běžela Iris. Kde jsou ty časy, kdy 20 km/hod byla její standardní cestovní rychlost a kdy na 20 km naší jízdy zvládla 50 km cik cak kolem nás! Tentokrát běžela stejnou trasu jako my, tedy tři kiláčky tam a tři zpátky. Nepajdala, naopak - bylo na ní znát, že se rozhýbala a dělá jí to radost.
Z obou sedel si jedno vybírám a v úterý si ho koupím, druhé vrátím.
Až se mě prodavač zeptá, kolik jsem najel, zase budu vyhýbavý. I když bych mohl tvrdit, že jsem počet kilometrů oproti minule zvednul o 600 %

Jak jsem neudělal chybu
Ve středu jsme v kinu Ponrepo křtili mnou přepracovanou knihu 20 000 mil pod mořem. Byl to jeden z nejhezčích a nejzajímavějších křestů knihy, jaké jsem zažil - a děkuju za něj nakladatelství Albatros, které knihu vydalo a křest zorganizovalo - včetně promítání dvou Meliesových filmů, Cesty do nemožna a Podmořský tunel.
Ale k věci samé: Ukázalo se, že jeden z hostů už stačil knihu přečíst.
"Máš tam blbost," pravil. Musím připustit, že když vydám nějakou knihu, velmi často se ukáže, že mi tam ulítne detail. Že třeba na straně 250 tam někdo zatlouká do zdi skobu a na straně 14 se píše, že ta stěna je pancéřová deska. Takže jsem zatrnul, co jsem zase spáchal.
"Píšeš, že na veslici je kormidlo ovládané kormidelním kolem. Už jsi někdy viděl veslici ovládanou kormidelním kolem?"
Ta úleva!
"Viděl! A kdyby ses pořádně koukal, taky bys viděl - na obrázku Zdeňka Buriana!"
Ta epizoda mi dala zabrat, protože na obrázku je to jinak než v původním textu, kde se píše o tlupě námořníků a profesor se sluhou a harpunářem pochopitelně neveslují, protože jsou panstvo a ve verneovkách má panstvo na hrubou práci lidi. Burian to zlidověl, posádku člunu zkrouhnul na šest plus jeden (kormidelník u kola) a já musel k veslu posadit i pana profesora. Takže jsem měl radost, což neznamená, že v nějaké příští knize nebude možno najít pěknou koninu.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena